Vznik kaple úzce souvisí s existencí zázračného obrazu Panny Marie. První písemný doklad o existenci obrazu pochází z roku 1791. Volarský měšťan a kovář Jakob Klauser byl již tři roky slepý, když ve snu slyšel hlas, který říkal, že znovu získá zrak, musí však jít do Stožeckých lesů, kde najde zázračný obraz. Toto vidění se opakovalo tři noci po sobě. Klauser se plný důvěry modlil k Panně Marii a ta mu otevřela jeho slepé oči. V tom okamžiku zahlédl v okně mariánský obraz, který však okamžitě zase zmizel. Vzal kožený chlebník a vydal se na dlouhou cestu do Stožeckých lesů. Po hodiny trvajícím bloudění našel konečně večer u pramene pod skalou strom, ne kterém visel mariánský obraz. Klauser poznal, že je to tentýž, který se mu ráno zjevil v okně jeho domu. Jakub Kaluser ztrávil u pramene ne modlitbách celou noc a rozhodl se postavit na tomto místě kapli. Když byla v roce 1791 malá dřevěná kaple hotova, přenesl do ni obraz Panny Marie dosud visící na stromě nad pramenem. Brzy se kaple stala místem poutí mnoha lidí, především nemocných, zejména s očiními vadami. Klauser ztrávil v kapli na modlitbách dlouhé dny a často dokonce i týdny. V roce 1794 sepsal Klauser o svém uzdravení listinu, která byla dlouhá léta uchovávána ve volarském farním archivu. Jakob Klauser zemřel ve Volarech ve stáří 70 let. Stožecká kaple se záhy stala nejoblíbenějším poutním místem volarských občanů. Dřevěná kaple Jakoba Klauser velmi trpěla nepříznivými klimatickými podmínkami. V roce 1804 proto nechala obec Volary postavit na jejím mistě kapli kamennou. Rovněž starý silně poškozený obraz "Panny Marie s Růží" byl nahrazen obrazem novým, větším, jehož autorem byl patrně široko známý volarský umělec Ignaz Schraml. Obraz byl v průběhu 19. a 20. století několik obnovován a nahrazován. Schramlův obraz byl na počátku 19. století přenesen do farního kostela ve Volarech, kde byl umístěn do boční kaple, zvané od té doby Stožecká. Obraz zanikl při velkém požáru města 22. - 23.7.1863. Do Stožecké kaple byl v roce 1815 pořízen obraz nový, snad rovněž od Ignaze Schramla. Kamenná stavba z roku 1804 odolávala povětrnostním vlivů plných 60 let. V roce 1864 její stav byl natolik neutěšený, že ji v tomto roce nechal stožecký hajný August Gams, s pomocí revírní správy a darů obnovit. Vedle stavby byl obnoven také oltář a mešní licence, která povolovala pět mší ročně. O dva roky později, 10. srpna 1867, navštívili kapli kardinál a pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberk se svým bratrem knížetem Janem Adolfem Schwarzenberkem. Na přání obyvatelstva nechali kapli rozšířit o dřevěnou přístavbu ve "švýcarském stylu". Stavby se ujal majitel pily ve Stožci Johann Wessely, který také nechal vztyčit kříž na vrcholu Stožecké skály. V roce 1884 byla kaple dokončena a na oltář v kamenné kapli byl umístěn nový obraz Panny Marie, který nechal pořídit farář z Českých Žlebů u firmy Kunsthandlung Josef Müller z Mnichova. Obraz zůstal na místě až do roku 1956, kdy byl z obavy před zničením z kaple odstraněn a do roku 1965 byl uschován v soukromí v obci Dobrá. Na jeho místo jako náhrada byl umístěn obraz z fary ve Volarech, zhotovený malířem Karlem Rauscherem. Do roku 1967 zůstal v celkem dobrém stavu. Poté z kaple zmizel a byl považován za ztracený. Znovu se objevil v roce 1987, byl zrestaurován Helmou Fritsche-Flügel a umístěn v kopii Stožecké kaple ve Philippsreuthu. Stožecká kaple byla obnovena v letech 1987-1989 zásluhou okresního inspektora památkové péče v Prachaticích p. Jana Kocourka. Nově vysvěcena 25.8.1990. Kaple je složena ze dvou nesourodých částí. Starší kaple, tvoří v celku presbytář, je zděná stavba postavená na obdélném půdorysu s trojbokým závěrem, orientovaná k severu. Stěny závěru hladké, nečleněné, bez římsového ukončení. Boční stěny prosvětlují valené okenní výklenky uzavřené kovanou mříží. Sedlová střecha s valbovým ukončením je kryta šindelem. Kamenný neomýtaný sokl. Zděnému presbytáři je představěna rozměrná dřevěná loď bazilikového typu. V ose vstupního průčelí je otevřen obdélný vstup s dřevěnými zárubněmi, uzavřený kovanou mříží. Přístup ke vchodu zajišťuje šestistupňové schodiště, kryté portikem neseným dvěma dvojicemi dřevěných sloupů na vyzděném solu. Portikus ukončuje trojúhelníkový štít s čabrakově vyřezávanou ostřešnicí, sedlová šindelová střecha. Portikus je představěn střední lodi, dělené dvěmi ozdobně vyřezávanými římsami s motivem kruhů a lipových listů. Mezi římsami proraženy dvě okna kružbového typu. Průčelí vrcholí trojúhelníkovým štítem, z jeho vrcholu roste na hranu postavená, z líce štítu vystupující nízká hranolová zvonice, sloupková otevřená lucerna. Spodní okraj zvonice lemuje čabraková římsa. Zvonici ukončuje jehlancová šindelová střecha završená makovicí a dvouramenným křížem. Sedlovou šindelovou střechu lemuje vyřezávaná čabraková ostřešnice. K bokům střední lodi jsou připojeny bazilikální boční lodi, kryté pultovou střechou, lemovanou opět čabrakovou ostřešnicí. Průčelní stěna bočních lodí je otevřena malým kruhovým oknem v dřevěné zárubni. Průčelní stěnu odděluje od štítu ve tvaru pravoúhlého trojúhelníka římsa s kruhovými otvory. Boční stěny bez dalšího členění, otevřené dvěmi obdélnými okny s okenicemi, zasazeny do líce stěny. Protilehlé stěny stěnám průčelním jsou shodně otevřena kruhovým oknem. Na bočních stěnách hlavní lodi nad vrcholem boční lodi dvojice sdružených obdélných oken. Loď stojí na kamenném neomítaném soklu.