Monumentální budova multifunkčního kulturního domu má členitý několikrát zalomený půdorys blížící se podobě písmena "L". Stavba je založena na kompozici blokového systému se třemi výškovými úrovněmi bloků. Nejnižší je ústřední podélná dvoupatrová část, na ni navazuje vyšší sev. blok hotelu o čtyřech patrech a nejvýraznější je jižní divadelní část, kde z výškové gradace bloku od V na Z vyniká věžovitý náběh architektury. Vchody do všech tří skladebných jednotek jsou orientovány k V na předsunutou plošinu. Nejreprezentativnější je vchod do divadelního bloku, zdůrazněný atikou se sochařskou výzdobou. Fasády tvoří pískovcové obklady (broušený hořický pískovec) v kombinaci s břizolitovou omítkou. V kompozici exteriéru převládá důsledně symetrické uspořádání architektury. Charakteristické pro stavbu jsou dlouhé horizontální řady oken s plastickým orámováním, přerušené vertikálními prosklenými řadami rozměrnějších oken v místech, kde jsou prostory schodišť a hal. Architektonicky nejdůležitější je vých. průčelí. Důmyslně koncipovaná je terénní kompozice této strany budovy. K vých. průčelí divadelního bloku, umocněného středním rizalitem, vede široké schodiště, které se směrem ke vchodu zužuje. Rizalit je odhmotněn třemi širokými podvojnými vchody. Patro tvoří tři vertikální vpadlá pole s rozměrnými obdélnými okny s kamenným orámováním. Rizalit vrcholí atikou s kamenným figurálním reliéfem - alegorií dramatické tvorby od Bedřicha Stefana. Hmotová různorodost se uplatňuje zejména u již. průčelí divadelního bloku. Balkon v patře je nesen čtyřmi vysokými hranolovými pilíři. Balkon zakrývá schodiště vedoucí do suterénu. Plocha průčelí je rozčleněna dlouhými řadami oken v deseti osách. Dominantu JZ části stavby tvoří věžový pravoúhlý náběh zakončený plochou střechou. Ke vchodu středního podélného bloku vede široké schodiště. Po stranách vchodu je vyzděna a pískovcovými deskami obložena veranda, která se na sev. straně rozšiřuje a obloukem vede k hotelovému bloku. Přízemní část šestnáctiosého průčelí je obložena kamennými deskami, zatímco horní část je břizolitová. Nad vstupním portálem je balkon s přesahující rovnou stříškou. Čtyřpatrový hotelový blok je opět symetricky rozvržen tak, že jeho vých. průčelí má střední schodiště vedoucí ke vchodu. Průčelí je sedmiosé, okna v přízemí jsou rozměrnější. Střední část fasády o pěti osách je mírně zapuštěna, okna jsou širší a doplněna dveřmi vedoucími na balkon. Menší okna krajních os mají plastické orámování. Ostatní průčelí jednotlivých bloků, členěná dlouhými horizontálními řadami oken, mají méně honosnou úpravu. Interiér domu kultury je rozdělen do tří samostatných částí, z nichž nejreprezentativnější jednotkou je sálová budova s divadelní scénou a kinem. Druhá jednotka tvoří skladebnou spojku mezi tělesem sálové budovy a hotelem a obsahuje dětskou loutkovou scénu, velký taneční sál, estrádní sál, baletní sál, knihovny, klubovny, učebny, společenské místnosti, restauraci a vinárnu. Poslední blok zahrnuje hotel a kavárnu. Řešení interiérů a vnitřní výzdoba odpovídá celkovému charakteru monumentální architektury. Výstavnost prostorů je umocněna použitím prvotřídních stavebních materiálů (broušený slivenecký mramoe, hořický pískovec) a vysoce kvalitních uměleckořemeslných zdobných prvků (kovové dekorativní mřížky a zábradlí schodišť, svítidla, z nichž vynikají barevná kuželkovitá keramická osvětlovací tělesa od Marie Rychlíkové apod.). Reprezentativní místnosti byly vyzdobeny originálními štukovými reliéfy z ateliéru sochaře Jana Laudy a drobnými plastikami sochaře Vodičky. Hodnotu interiérů podtrhuje také mmnožství dochovaného autentického dobového mobiliáře (v tomto smyslu je nejvýznamnější foyer divadla a sousední kuřárna s původním zařízením, baletní sál s madly a zrcadly, šatny s pulty a věšáky, původní čalouněné lavice a kruhové konferenční stolky, kvalitní radiátory a svítidla). V řešení interiéru vyniká rovněž členění prostoru hranolovými a válcovými pilíři. Stropy mají vykrajovaná pravoúhlá pole se zaoblenými rohy. U dlouhého estrádního sálu strop obsahuje celou řadu vykrojených oválných polí. Strop restaurace je členěn kruhovými vpadlými poli, v nichý jsou zavěšena keramická kuželkovitá osvětlovací tělesa. Časté je vkomponování zrcadel (pilíře hal a restaurace, stěny mezi okny estrádního sálu, šatny kina). Působivý a citlivě vyvážený je kontrast pravoúhlých prvků (dlažba, hranolové pilíře, stropy s vpadlými pravoúhlými poli) s četnými motivy vlnivých křivek (obložení stěn a pilířů vlnitým plechem, půvabné kovové umělecké mřížky větracích otvorů a oken, zábradlí balkonu estrádního sálu, zábradlí schodiště). Dochována je i většina původních svítidel a lustrů. Po architektonické stránce vynikají celkovým uspořádáním interiéru kino s dvěma šatnami, haly se schodišti středního bloku, estrádní sál, baletní sál, klubovna K 7 a prostory restaurace s keramickými kuželkovitými svítidly (původní mobiliář nezachován). Interiér hotelové části budovy byl již moderně upraven.