kaple sv. Prokopa

Kaple, velikostí i charakterem dispozice spíše malý kostelík, je situována uprostřed prostranné mírně k J se svažující návsi nepravidelně lichoběžníkového tvaru. Stavba je vyzděna převážně z lomové opuky a pískovce, cihel je užito jen ve velmi omezené míře. Vápenné omítky jsou tónovány v základní ploše sytým, dnes poněkud vybledlým okrem, plasticky vystupující tektonické články jsou bílé, avšak pod tímto nátěrem místy se odlupujícím vystupuje starší vrstva růžová nebo načervenalá. Nepřesně orientovaná stavba, obrácená presbytářem k SSV, se skládá z obdélné lodi s čtvrtkruhově zaoblenými nárožími a užšího stejně vysokého obdélného půlkruhově uzavřeného presbyteria, k jehož epištolní JV straně přiléhá pravoúhlá sakristie s vnějšími rohy rovněž zaoblenými. V záp. průčelí vystupuje hranolová věž, téměř zcela vtažená do půdorysného obvodu lodi. Interiér, v době průzkumu nepřístupný, je plochostropý ve všech částech kostelíka, pouze podvěží je údajně sklenuto čtvercovou plochou plackou. Záp., mírně zúženou část lodi zaujímá dřevěná hudební kruchta. Po straně předsíně v podvěží je na S schodiště na kruchtu a dále do věže, na J obvyklá malá provozní místnost (depozitář?). O formě a způsobu členění vnitřních prostor nelze říci nic bližšího. (Pokračování popisu na DL.) Exteriér má prostou architektonicky nenáročnou úpravu, příznačnou pro pozdně barokní venkovské kostely. Kompozici fasád určují obvodové hladké lizénové rámy a bohatě členěná korunní římsa, jež spíná obvod celé stavby bez přerušení. Boční průčelí lodi jsou dvouosá, zadní zúžená část lodi s kruchtou, vymezená vlastním lizénovým rámem, má jedinou osu. Obdélná segmentem završená okna tvoří prosté výřezy v ploše bez orámování. Na sev. straně zúžené části lodi je kromě okna pravoúhlý vchod na schodiště na kruchtu, opažený nečleněným porušeným kamenným ostěním. Systém členění na kněžišti je shodný s lodí. Pravoúhlá část presbyteria je na obou stranách prolomena okny kazulového tvaru bez šambrán, již. okno je z větší části zakryto přístavkem sakristie. Odsazený půlkruhový závěr presbytáře je hladký bez oken. Vstupní JJZ průčelí tvoří v šířce věže jen velmi mírně vystupující střední rizalit s lizénovým rámem na okrajích. V ose rizalitu se otevírá pravoúhlý portál v prostém neprofilovaném kamenném ostění s odsazenými sokly, nad vchodem je obdélné segmentově zaklenuté okno bez šambrány. Jednopatrová čtyřboká věž s dolním slepým polopatrem, odděleným hranolovou pásovou římsou, je rámována lizénami a flankována po stranách volutovými křídly. Patro věže, završené korunní římsou, se otevírá do čtyř stran obdélnými půloválně sklenutými okny s žaluziovými okenicemi. Věž je kryta poměrně úzkou cibulovou plechem pobitou střechou, která přechází v širokou oktogonální lucernu se stanovou střechou, makovicí a kovaným křížem, doplněným paprsčitou svatozáří a srdčitě zavíjenými rozvilinami při základně. Nízká obdélná sakristie při JV straně presbyteria je členěna obdobně jako kaple lizénovými rámy, podstřešní římsa tvoří jen mělce vyžlabený neprofilovaný fabionový náběh. Na JV straně v ose je čtvercové zamřížované okno, na JZ straně mimo osu téměř u stěny lodi je prolomen pravoúhlý segmentově ukončený vchod bez ostění. Kaple je kryta souvislou sedlovou střechu stejné výšky s půlkuželovou valbou nad závěrem kněžiště, nad sakristií je valbová střecha. Všechny střechy jsou pokryty bobrovkami. Rovinu střechy nad lodí přerušují vikýře ve tvaru volského oka, na SZ straně dva, na JV jeden. Před hlavním vchodem do kaple na travnatém parkově upraveném prostranství stojí kamenný hranolový podstavec s litinovým křížem. Základnu tvoří nová masivní betonová podnož čtvercového půdorysu o straně asi 2 m. Pilířový podstavec s mělkými drážkami (nebo ústupky) na hranách je rozčleněn na kubický sokl, profilovanou patku, čtyřboký hladký dřík a římsovou fabionově vyžlabenou hlavici, vyztuženou na rozích volutkami a ukončenou zubořezem. Hlavici zdobí na všech stranách drobné reliéfní šesticípé rozetky. V čelní záp. stěně dříku je zahloubena mělká nika s nízkým reliéfem P. Marie Bolestné. Podstavec, vysoký cca 3,5 m, je vytesán z pískovce, sokl, hlavice a reliéf P. Marie jsou tónovány vápenným terakotově červeným nátěrem, dřík je okrový. Do vrcholu podstavce je zapuštěn novější překvapivě drobný nízký litinový černě lakovaný jetelový kříž s paprsčitou svatozáří v průsečíku ramen. Korpus Krista v tradiční poloze s vidlicovitě rozepjatými pažemi a nepřekříženýma nohama je zlacen bronzovým nátěrem. Klasicistní podstavec pochází z 1. poloviny 19. stol., neúměrně malý kříž asi z konce 19. stol. byl sem zasazen dodatečně a zřejmě nahradil původní údajně kamenný kříž.