synagoga

Synagoga stojí v někdejší židovské čtvrti na jižní straně malého lichoběžníkového náměstíčka asi 150 m severozápadně od městského centra. K volně stojící zřejmě nepodsklepené budově, uzavírající svým mohutným objemem z jihu nevelký prostor náměstí, se pojí na západní straně menší užší později značně přestavěný, ale v objemu zachovaný dům čp. 130, který původně asi provozně souvisel se synagógou, snad jako škola a byt rabína. Vzhledem k okolní zástavbě ghetta velká stavba na půdorysu písmena L je dvoukřídlá, hlavní severní obdélné přízemní křídlo zaujímá v celém rozsahu prostor modlitebny, přilehlé boční kratší, stejně vysoké jižní křídlo, obsahující obytné prostory a ženské oddělení synagógy, je jednopatrové. Objekt je vyzděn téměř zcela z lomového kamene, pouze špalety a záklenky okenních a dveřních otvorů, vnitřní klenby a příčky jsou cihelné. Současná podoba exteriéru je dílem rekonstrukce, před kterou byly otlučeny téměř všechny vnější omítky (zbyly pouze malé fragmenty bílých, modřených a světleokrových omítek v několika vrstvách na východní, západní a jižní straně). V rámci opravy přitom nebyly provedeny hladké nárožní lizény. Rovněž původní fabionovou římsu nahradila Původní římsu nahradila po zvýšení koruny zdiva nově vyzděná a vybetonovaná římsa stejného tvaru, která obíhá - podobně jako římsa stará - obvod celé stavby. Na východním průčelí hlavního křídla se zachovaly malé zbytky ploché neprofilované poměrně úzké ve štuku vytažené okenní šambrány. Šambrány u ostatních oken byly zřejmě značně zpuchřelé a zčásti samovolně opadaly, zčásti byly před opravou otlučeny. Dnes je stavba nově omítnutá - současná římsa a některá ostění jsou olíčeny bíle, základní plocha stěny je světle okrová. Hlavní severní průčelí, obrácené do náměstíčka, je tříosé s velkými v pravidelných intervalech umístěnými obdélnými okny s nízkými stlačenými cihelnými záklenky a úzkými vpadlými šambránami. V pravé ose blíže k severozápadnímu nároží je vložen pravoúhlý vchod v plochém žulovém ostění s okrajovou lištou a mělkými uchy v nadpraží. V ploše ostění byly před opravou patrny zbytky cihlově červeného a okrového vápenného nátěru. Vchodové dveře ani okenní konstrukce se nedochovaly - podoba současných dělených dřevěných oken, osazených do líce fasády, je však věrnou nápodobou oken původních. Bohužel se nedochovala někdejší předsíňka před vchodem, doložená ještě dokumentací z roku 1985. Východní průčelí je dvouosé s okny stejného tvaru a velikosti jako na severní straně (u pravého okna se zachoval zmíněný fragment rámující šambrány). Mezi okny nahoře je výřez menšího oválného okénka. K jižní straně hlavního křídla, prolomené jediným velkým oknem, se pojí boční jednopatrové křídlo, jež dosahuje délky asi dvou třetin křídla severního. Východní strana bočního křídla má v přízemí vpravo obdélné, v dolní polovině zazděné okno, jež vede do prostoru pod schodištěm. V patře je v ose dolního okna slepé okno ve formě mělkého výklenku, vpravo je okno skutečné. Jižní průčelí bočního křídla je rozvrženo do čtyř rovnoměrně uspořádaných os. V přízemí v třetí ose zleva je prolomen pravoúhlý vchod, dnes bez opažení, jímž se chodilo do obytných místností a do ženského oddělení synagógy. V ostatních osách jsou prostá obdélná okna, pouze okno v čtvrté ose bylo v dolní části zazděno a má dnes tvar nízkého ležatého obdélníka. V patře jsou čtyři větší obdélná okna bez šambrán. Na zadní západní straně, jež je ve své severní části zakryta připojeným přízemním domem čp. 130, je v přízemí vpravo obdélné okno, v patře pak dvě stejná okna. Všechna okna, ať prostá pravoúhlá, nebo velká zaklenutá, mají vnější špalety svisle zaříznuté. Synagoga je kryta novou valbovou střechou s taškami drážkovkami. Předmětem ochrany je budova synagogy čp. 131 a k ní náležející pozemek. Hlavní severní křídlo, obrácené vstupním průčelím k severu do náměstí, obsahuje souvislý bohoslužebný sál, orientovaný k východu se západní tribunou, jež zřejmě sloužila jako ženské oddělení. Pravoúhlý vchod v šikmo rozevřených segmentově zaklenutých špaletách je prolomen pod ženskou galerií blíže k severozápadnímu rohu budovy. Prostor je proti úrovni venkovního terénu mírně zahlouben, jak je u židovských synagóg obvyklé. Vlastní modlitebna, zaujímající asi tři čtvrtiny délky křídla, je zaklenuta neckovou klenbou s dvěma páry trojúhelných výsečí nad okny na podélných stranách a třemi stejnými výsečemi na straně východní. Klenební výběhy jsou zdůrazněny profilovanou štukovou římsou, probíhající po celé šíři obvodového zdiva mezi okny. Z těchto římsových úseků se sbíhají v koutech a uprostřed mezi okny užší ploché omítkové pásy, zakončené asi 0,8 m nad podlahou. Tyto články mají charakter atektonických, zřejmě nepochopených pilastrů, které se z článků nosných změnily v závěsné formy. Římsa i pilastry se v původní podobě nejlépe dochovaly na jižní straně sálu, na severní straně uprostřed tyto štukové články zanikly a musely být zcela obnoveny. Uprostřed cihelné klenby se nachází velké štukové obdélné zrcadlo se čtvrtkruhově projmutými rohy a půlkruhovými výběhy ve středu stran. Vnitřní pole zrcadla v profilovaném rámu je tónováno sytou modří. Podélné stěny sálu pročleňují dvě dvojice velkých obdélných oken se značně stlačenými téměř segmentovými záklenky a šikmo dovnitř rozevřenými špaletami. Západní okno na jižní straně však nemá osvětlovací funkci, ale jde o spojovací otvor s prostorem v prvním patře bočního křídla, který byl pravděpodobně součástí ženského oddílu synagógy. Východní stěna je prolomena dvěma okny téhož tvaru a velikosti, v ose nad svatostánkem je vloženo malé příčně oválné okno, které zřejmě je jeho kompoziční součástí. Svatostánek - aron ha-kodeš - má formu přístěnné edikulové architektury, rámující vlastní schránu na Tóru. Zděný cihelný zdvojený, značně rustikálně provedený edikulový rám sestává ze dvou párů sloupů, spočívajících na vysokých nečleněných hranolových podstavcích. Vnitřní sloupovou dvojici netvoří plně vyvinuté předstupující sloupy, ale třičtvrtěsloupy s hladkými dříky, vystupujícími z profilovaných talířových patek a zakončenými římsovými hlavicemi. Vrchol edikuly tvoří nízký trojúhelníkový římsovitě rámovaný fronton s dnes prázdným tympanonem. Pro rustikální provedení práce a zjevné nepochopení logických vztahů tektonických článků je příznačné tvarové prorůstání jednotlivých forem, totiž že římsové sloupové hlavice nepředstavují samostatný prvek, ale jsou tvořeny pravoúhlým zalomením horizontální základny frontonu, který by měly podpírat. Vnější pár plných sloupů má oblé dříky ovinuty šroubovitě stoupající stáčenou širokou hladkou páskou, která snad vyjadřuje neumělým způsobem tordování. Sloupy vrcholí mohutnými krychlovými hlavicemi, jejichž římsová profilace navazuje na šikmá ramena středního frontonu. Na článcích edikuly se zachovaly zbytky starších barevně tónovaných omítek. Ve středu edikulového rámu je obdélný výklenek, který tvoří skříň pro uložení Tóry. Výklenek má dřevěný rám, který je dole při základně obloučkově vykrajován. Vnitřek výklenku je obložen dřevem, dvoukřídlá dvířka se nedochovala, zůstaly zde pouze závěsy. Nad dolní edikulu vystupují dva oblé polosloupky na hranolových, jednou odstupněných soklech, završené vysokými krychlovými římsovitě profilovanými hlavicemi. Uprostřed nad sloupovými hlavicemi se v celé šíři stěny otevírá oválný šikmo špaletovaný okulus. Vnitřní štukové omítky, zachované pouze částečně, byly lomeně bílé, béžové, světlešedé, možná světleokrové. Na klenbě ve východní části sálu jsou na zbytcích omítek patrny nevýrazné fragmenty ornamentálních maleb. Dnes je interiér omítnut bíle. Podlahu, původně asi dlážděnou, tvoří dnes hlinitý a písčitý násyp, smíšený se stavební sutí a opadanou omítkou. Západní čtvrtinu sálu zaujímá galerie, vyhrazená původně zřejmě ženám. Galerie je oddělena širokým, velmi nízkým cihelným segmentovým klenebním pasem, který na severní straně vystupuje ze zděného hranolového polopilíře. Na jižní straně se takový polopilíř neuplatňuje, neboť zeď zde pravoúhle předstupuje asi o 0,6 m a zužuje o tuto šíři prostor pod galerií proti hlavnímu prostoru. Původní galerie byla dřevěná, při opravě však byla nahrazena novou železobetonovou konstrukcí. Strop pod galerií je složen z hurdisek, zasazených do traverz. Prostor galerie je plochostropý, původní trámový, zřejmě prkny podbitý strop, byl již v roce 1985 zřícený. Dnešní železobetonový monolitický deskový strop byl proti původní úrovni asi o 0,5-0,6 m zvýšen a osazen na novodobou cihelnou nadezdívku starého zdiva. V koruně původního zdiva jsou patrné kapsy po trámech spadlého stropu. Galerii osvětluje od severu jedno okno stejného tvaru i velikosti jako v sálu, jehož parapet je v úrovni podlahy. Na západní straně je jedno menší obdélné okno s obvyklými šikmými segmentově uzavřenými špaletami a výklenek slepého okna, zakrytého zvenku přiléhajícím domem čp. 130, který je ve svém jádru patrně starý a patřil asi k synagóze. Prostor galerie souvisí bezprostředně s prvním patrem bočního jižního křídla, které zřejmě bylo také součástí ženského oddělení. Galerii oddělovala od sousední místnosti při jižní obvodové zdi dnes vybouraná tenká příčka, po níž zůstal jen otisk v západní zdi. Tuto místnost osvětlovala dvě nevelká obdélná okna se segmentovými záklenky vnitřních zešikmených špalet na jižní straně a jedno stejné okno na západě. Oba prostory, vlastní galerii i malou jižní místnost, spojují dva pravoúhlé vchody s velkou přibližně čtvercovou místností ve východní polovině jižního křídla. Vchody se šikmými segmentem završenými špaletami jsou dnes opaženy novými kovovými veřejemi. Velká čtvercová místnost s novým monolitickým deskovým stropem sloužila snad jako předsíň před ženskou galerií, ale umožňovala i přímou účast na bohoslužbě, neboť je spojena s hlavním sálem synagógy širokým oknem, jehož základna je v úrovni podlahy. Prostorem prochází při západní příčce z přízemí hranolové cihelné těleso komína. V místnosti vyúsťuje v severovýchodním koutě jednoramenné zatočené schodiště. V jižní zdi jsou prolomena dvě obdélná okna, jedno okno je na východě nad schodištěm. Přízemí jižního křídla, přístupné od jihu pravoúhlým vchodem, obsahuje úzkou chodbičku, na niž navazovalo při východní obvodové zdi schodiště do patra. Chodbičku osvětlují dvě okna ve tvaru šířkového obdélníka v jižní a východní zdi. Z chodbičky, zaklenuté plochou segmentovou valenou cihlovou klenbou, vede segmentově završený vchod do malé černé kuchyňky přibližně čtvercového půdorysu, sklenuté nízkou plackou. Západní část přízemku zaujímá velká (cca 4,5 x 5 m), dříve asi obytná místnost, zaklenutá dvěma poli obdélných velmi plochých, jen málo vzedmutých placek. Pole jsou oddělena širokým plochým půloválným pasem, který se odvíjí z obvodových stěn. Klenební čela jsou stlačená. Klenby jsou cihelné. V jižní zdi jsou prolomena dvě nevelká téměř čtvercová okna, jedno obdobné okno je na západní straně. Podlahy v přízemí, alespoň zčásti dřevěné a zřejmě napadenén hnilobou a houbou, byly při započaté opravě vytrhány. Přízemní prostory sloužily pravděpodobně jako byt správce synagógy - šamaše. Půda budovy je přístupna z galerie po žebříku otvorem ve stropě. Nový krov vaznicové soustavy je snad rekonstrukcí krovu původního. Nad západní částí domu jsou stojaté stolice, nad východní částí stolice ležaté a je zde použito i hřebenové vaznice. Trámy jsou řezány strojově. Rubová strana neckové klenby nad modlitebnou byla potažena cementovým potěrem.