kostel sv. Františka Xaverského

Pozdně barokní jednolodní objekt postavený v roce 1787 významným děčínským zámeckým stavitelem Josefem Václavem Koschem je longitudinálního půdorysu, závěr je trojboký, k jižní straně lodi, ve svahu k potoku, je přisazena sakristie. Zřejmě vinou svažitého terénu prokazuje zdivo sakristie trhliny. Objekt je základně architektonicky členěn vysokým soklem z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů. Hlavní tříosé průčelí kostela, ukončené věží, ve zvonovém patře obloženém břidlicí, je členěné mělkým vstupním rizalitem v ose a lizénami. V nástavci obdélného portálu, ukončeného klenákem, je latinský nápis (dedikace Josefu II.) s chronogramem 1787. V portálu jsou osazeny dvoukřídlé rámové dveže s kosočtvercovými kazetami. Dveře jsou natřeny světle okrovým krycím nátěrem. Nad vzdutou římsou dedikace je na výšku oválný okenní otvor. Postranní osy hlavního průčelí jsou členěné nikou, nad kterou je na výšku obdélné okno s ušima. V nice střední osy volutového štítu je socha sv. Jana Nepomuckého, po stranách štítu jsou osazeny plastiky Panny Marie, sv. Floriána a sv. Šebestiána. Boční nečleněné fasády jsou prolamovány vždy třemi vysokými okny, se segmentovým záklenkem a jedním totožným otvorem v presbyteriu. Severní fadáda lodi je totožná s jižním průčelím. Tyto fasády jsou pravidelně trojosé, všechny osy jsou okenní, na výšku obdélné, zakončené stlačeným segmentovým záklenkem, rámované prostou pásovou šabránou. Okenní římsa je přímá. Presbyterium je ze severu i jihu prolomeno oknem stejného typu, samotný trojboký závěr je slepý. Pod středovou osou severního průčelí je dvoukřídlý vstup v jednoduchém kamenném ostění. Sakristie, zastřešená nízkou valbovou střechou, je přisazená na jihu za loď k závěru, je čtvercového půdorysu. Ze západu a z jihu jsou fasády sakristie prolomen\ na výšku obdélným okenním otvorem rámovaným prostým kamenným ostěním. Na východě vede do sakristie přímé kamenné schodiště s podestou. Vstup z podesty do sakristie je na výšku obdélný, v prostém kamenném ostěné. Jednolřídlé vstupní rámové dveře jsou členěny kosočtvercovými kazetami. Dveře jsou natřeny světle okrovým krycím nátěrem. Fasáda objektu kostela je silně narušená, omítka není soudržná a opadává, na mnoha místech (na jihu téměř plošně) se projevuje zdící materiál tvořený pravidelnými pískovcovými kvádry, ojediněle šíbrovanými břidlicí. Nátěr fasádního pláště je sytě okrový, aplikovaný natěračskými štětkami na bílý podnátěr. Ostění okenních otvorů i portálů a dalších tektonických prvků nesou stopy bílého nátěru, který je na kamenných plochách částečně smyt nebo mechanicky odstraněn. Sokl, v minulosti narušovaný vlhkostí a doplněný cementovými vysprávkami, byl zřejmě o odstín tmavší, stejně jako vlys nad ním. (Kostel má nedávno opravenou valbovou střechu, krytou břidlicí, i okapy a svody, přesto systém odvodu dešťové vody ze střechy sakristie není kvalitní. Na střeše sakristie zcela chybí žlaby, neodvedená voda volně stéká z úžlabí na západě, zdivo ve styku lodě a sakristie je tak dlouhodobě dotováno vodou a ve spárách je již vzrostlá vegetace, která zavlhčené zdivo nadále rozrušuje.) Presbyterium je sklenuto plochou klenbou s fabionem, loď je sklenuta plochou rákosovou klenbou s lunetami, vinou dlouhodobého zatékaní značně narušenou. Interiér kostela je plošně bohatě vymalován, pilastry mají zřejmě ještě klasicistní barevnost, stejně jako plochy mezi nimi, pokryté iluzivním kvádrování se slunci a vegetabilními motivy. Závěr je pokryt šablonou, která je zřejmě mladšího data. Výmalba je ve velmi špatném stavu, protože byla v minulosti dlouhodobě zavlhčena a zasolena, nátěrové vrstvy se odlučují od podkladu a opadávají. Kruchta na západě je nesena svěma pilíři. Mobiliář kostela je převážně barokní, většinou z 18. století. Hlavní oltář je pseudobarokní s obrazem Krista utišujícího bouři na jezeře. Kazatelna raně barokní s novějšími obrazy evangelistů a Krista - Dobrého pastýře; varhany z konce 18. století, pozdně barokní. Křtitelnice (kamenná nádržka s dřevěným víkem, zapuštěná ve výklenku). V lodi jsou dochovaná svítidla na bočních zdech u pilastrů (na základní podložku jsou upevněna dvě kovová ramena z kulatiny, na každém rameni osazeno kulaté stínítko z mléčného skla), centrální zavěšený lustr má také skleněné, mléčně bílé stínidlo. Jedná se o kvalitně provedené umělecko řemeslné prvky, zřejmě z meziválečného období.