Jediným pozůstatkem venkovní kazatelny, pevně spojeným se zemí je část oktogonálního pískovcového sloupku, který ji původně podpíral. Dle historických fotografií se kazatelna nacházela při severním nároží kaple. Venkovní kazatelna nesla čtyři reliéfní znaky renesančních a barokních tvarů, s letopočty 1660 a 1777. Kazatelna byla zdevastována ve 2. pol. 20. století. Výška dochovaného sloupku je odhadem 40cm a průměr 20cm. Je zapuštěný do země na původním místě vedle nároží kaple v odstupu cca 20cm. Okolo něj je volně opřeno pár dalších fragmentů, další kamenné části kazatelny se nacházejí roztroušené v nedalekém okolí.