synagoga

Jednopatrová nepodsklepená budova obdélného půdorysu, rozšířená na záp. straně o drobný přístavek předsíňky, stojí volně ve středu většího lokšanského náměstí. Stavba je vyzděna ze smíšeného materiálu, jehož strukturu dnes zcela zakrývají nové hlazené štukové omítky, tónované v základní ploše okrovým odstínem, plasticky vystupující tektonické a rámující prvky jsou odlišeny velmi světlou béžovou barvou. Pravoúhle odsazený obvodový sokl je jako základna stavby zdůrazněn šedou barvou. Vnitřní dispozice představuje nesouměrný příčný trojtrakt. Nejširší severní trakt zaujímá velký sál vlastní modlitebny, který prostupuje oběma podlažími. Prostor je zaklenut neckovou klenbou s širokými pětibokými výsečemi, plochu klenby zdobí štukové zrcadlo s reliéfními geometrickými ornamenty. Ve středu čelní východní stěny pod úrovní oken je velký, segmentem sklenutý výklenek, v němž byl aron-ha-kodeš. Západní část bohoslužebného sálu vyplňuje tribuna, podepřená dvěma hranolovými zděnými pilíři s třemi arkádami. Z jižní strany se do hlavního prostoru otvírá třemi stlačeně sklenutými otvory ženská galerie, umístěná v patře středního traktu budovy. Úzký střední trakt v přízemí tvoří předsíň a příčná valeně sklenutá chodba, v jižním traktu je velká obytná místnost, zaklenutá půloválnou valenou klenbou s pětibokými výsečemi. Do patra vede kamenné schodiště, prostory včetně galerie pro ženy jsou plochostropé. Jižní obytná část synagógy sloužila také potřebám místní židovské školy. Předmětem ochrany je dům čp. 664 (býv. synagóga) a k němu náležející pozemek. Exteriér budovy má vcelku střízlivou a přehlednou klasicistní úpravu. Fasády jsou rámovány hladkými nárožními lizénami a souvisle obíhající korunní římsou jednoduché oblounové profilace. Náročnější členění se projevilo pouze na jižním symetricky komponovaném čtyřosém průčelí. Střední dvě osy se sdruženými okny tvoří mělký jen lehce vystupující rizalit, zdůrazněný štíhlými postranními lizénami a pravoúhlým zalomením hlavní římsy a přepásaný kordonovou římsou oblounového průřezu, která nepokračuje na postranní úseky fasády. Okna v přízemí rizalitu jsou obdélná, orámovaná společnou plochou šambránou, velká půlkruhově završená okna v patře mají obdobnou společnou šambránu s hranolovými římsovými náběhy v patkách oblouku a profilovanou parapetní římsu. V bočních osách jsou prolomena jednoduchá okna stejného tvaru i orámování jako na rizalitu. Severní trojosé průčelí má pouze v patře půlkruhově sklenutá okna, vedoucí do sálu modlitebny, přízemí je hladké. Na východní straně v patře jsou prolomena v pravidelných intervalech čtyři okna téže formy, v přízemí mimo rytmus horních os je jediné segmentem zakončené okno v ploché šambráně do obytné části. V pravé části fasády dole nápadně vystupuje mělký arkýř, vzhůru se jehlanovitě zužující a zakončený oslím hřbetem. Arkýř, podepřený dvěma kamennými zaoblenými konzolami, odpovídá vnitřnímu výklenku pro schránu na svitky Tóry a umožňuje prohloubit jeho dutinu. Záp. průčelí je rozvrženo poměrně nesouměrně. Vlevo v patře jsou dvě půlkruhově završená okna hlavní bohoslužebné síně, v přízemí pod nimi předstupuje nevelká hranolová předsíňka s pravoúhlým portálkem v hladkém žulovém ostění se skly a okrajovou lištou. Na lícové straně překladu ostění je vytesán hebrejský nápis. Dvoukřídlové rámové dveře jsou zdobeny reliéfní řezbou šesticípých hvězd a květinovým ornamentem. V pravé jižní, zcela hladké polovině fasády je prolomen pouze pravoúhlý vchod do profánní části domu, kde býval příbytek správce a škola. Vchod, opažený neprofilovaným žulovým ostěním, je uzavřen stejnými dveřmi jako hlavní vchod synagógy. Budova je kryta valbovou střechou s novými dvojitými bobrovkami, nad západní předsíňkou je rovněž valba.