Tržnice byla postavena stavitelem Johannem Königem v letech 1898 - 1899 na místě bývalého otevřeného tržiště podle plánů architekta Josefa Schaffera. Svým pojetím čerpá návrh především z pozdní renesance paládiovského stylu, se kterou se měl autor možnost detailně seznámit v prostředí severní Itálie při svém tamním pobytu, v dobách studií na vídeňské polytechnice. Josef Schaffer, vedle architekta Heymanna, patří na přelomu 19. a 20. století k nejvýznamnějším tvůrcům místní architektury a podstatnou měrou ovlivňuje podobu nově se rodícího lázeňského letoviska. Jedná se především o jeho projekty Casina, Nových Lázní, Centrálních Lázní ad. Architekt Schaffer se za svého dlouhodobého působení v Mariánských Lázních dokonale sžil s prostředím lázeňského města a naučil se citlivě užívat jeho terénních zvláštností. Své budovy přirozeně zasazuje do krajiny a vytváří rozsáhlé pečlivě komponované partie. Tento přístup je zřejmý rovněž v projektu městské tržnice. Budova je vložena do svahu, který je zpevněn opěrkou tvořenou kyklopským zdivem. Hmota tržnice je tak organicky vložena do přírodní nerovnosti. V neposlední řadě je projekt tržnice komponován s ohledem na pohledovou provázanost s novostavbou Nových Lázní (týž autor). Jedná se o volně stojící, horizontálně komponovanou budovu obdélného půdorysu s bazilikálním osvětlením vnitřní haly. Budova je podsklepena. pro architektonický výraz budovy je určující především bohatá tektonická úprava fasád pojednaná v pozdně historizujícím slohu s dominujícími neorenesančními motivy. Důraz byl kladen především na úpravu hlavního průčelí orientovaného do přilehlé Dusíkovy ulice. Toto průčelí je prolomeno jedenácti okenními osami. dvě krajní osy jsou vloženy do mělkých rizalitů, které jsou zakončeny nízkými trojúhelníkovými štíty posazenými nad úroveň korunní římsy. Střední část průčelí je rytmizována převýšeným pilastrovým řádem. Pilastry, stejně jako nároží rizalitů, jsou zdobeny bosáží. Tyto pilastry nesou průběžnou, profilovanou nadokenní římsu. Fasáda je završena profilovanou korunní římsou. Jednotlivá pole průčelí, která jsou vymezena převýšenými pilastry, jsou prolomena vertikálně orientovanými okny s půlkruhovými záklenky. Šambrány záklenku jsou profilované s vloženým vrcholovým klenákem s maskaronem. Do cviklů jsou vsazeny drobné terčíky ve formě kulových vrchlíků. Krajní stojny okenních otvorů jsou tvořeny stylizovanými pilíři s patkou a jednoduchou hlavicí. Okenní výplně se ve střední části nedochovaly. V patře krajních pilastrů jsou vloženy dvojice sdružených okenních otvorů (v pohledově levém rizalitu jsou tyto otvory zaslepeny). Tyto okenní otvory jsou řešeny ve stejném tvarosloví jako velká okna ve střední části fasády). Ve spodní části rizalitů je vloženo trojdílné okno (pohledově levý rizalit) a původní dveře s půlkruhovým záklenkem a nadsvětlíkem (pohledově pravý rizalit). Objekt je zastřešen sedlovou střechou o nízkém sklonu. Na hřeben střechy je podélně nasazen vrcholový světlík zastřešený nízkou sedlovou stříškou. Hlavní vstup je řešen ze severní strany objektu (boční průčelí). Vstup je vsazen do klasicizující edikuly (dvojice pilířů s patkou a jednoduchou hlavicí nesoucí kládí s profilovanou římsou a trojúhelným tympanonem) vložené mezi dvojici převýšených bosovaných pilastrů. Původní kazetové dveře jsou dochovány in situ.