Architekturu pavilonu tvoří jednoduchý podélný kvádr s mírně odsazenou stranou (výška 18 metrů, šířka 11–13 metrů, délka 35 metrů), jehož plášť je obložen keramickými obkladačkami cihlově červené barvy. Přízemí hlavního průčelí je zprava zvýrazněno předstupujícím pilířovým portikem s pěti zasklenými osami, zleva pak širokým schodištěm vedoucím do dvoupodlažní haly. Její čelní (severozápadní) stěna je nad proskleným integrovaným vstupem prosvětlena velkým kruhovým oknem se skleněnou čtvercovou výplní. Pod ním bylo kdysi instalováno osvětlení a nápis „MORAVA“. Fasáda nad portikovou terasou je prolomena pásem šesti okenních otvorů s geometrickým rastrem. Dekorace od sochaře Václava Hynka Macha (1882–1958) nebyla z finančních důvodů realizována. Pravá strana budovy je obestavěna zídkou, levá strana pak terénními útvary se schody a nižším rizalitem s kancelářskými prostorami. Zajímavým estetickým doplňkem je k fasádě jižního nároží přistavěný patrový válcový rizalit s únikovým schodištěm. Jeho ruměná zeď je prolomena sedmi vysokými úzkými okny. Bílá omítka parteru dodává objektu vhodný kontrast, nicméně piloty původně bývaly šedivé. Do 50. let 20. století ovšem čelní portikus neexistoval. Místo něj bylo možné zahloubeným pilířovým suterénem podejít budovu k odpočinkovému prostranství s jezírkem. V době výstavby se tam těžil písek a štěrk. Zadní (jihovýchodní) průčelí je – obdobně jako přední – symetricky prolomeno pásem šesti okenních otvorů s geometrickým rastrem a velkým kruhovým oknem se skleněnou čtvercovou výplní. Z interiéru haly, jakožto reprezentativní dvorany, se lze podestovými schody dostat do dvou sálů v obou podlažích. Strop horního je prosvětlen šesti skleněnými světlíky valbového tvaru, které vyčnívají nad úroveň střechy. V minulosti bývaly stropní partie foyer velice pestře a moderně vymalovány. Ve vestibulu se rovněž nacházely dvě mramorové sochy ženských aktů (personifikací jara a léta) a jedna bronzová – postavy rybáře, které zpracoval sochař Emil Hlavica (1887–1952).