Jednopatrová centrální stavba o půdorysu pravidelného šestiúhelníka stojí dnes na kraji smíšeného lesa na dlouhém táhlém návrší s výhledem na oboru se zbytky ovčína u osady Chrast a dále na městečko Horažďovice. Uvnitř vpravo od vchodu v přízemí i úrovni patra jsou patrné zbytky někdejšího točitého schodiště. O něco dále v nároží jsou patrné zbytky komínového tělesa postaveného z podstatné části v síle stěny, tedy rovněž původního. Vchod má široký segmentový záklenek se stopami po někdejším kamenném ostění s uchy. Veškerá okna v patře jsou oblouková, vzhledem k ploše stěn poměrně velká, původně s paralelními nepravými ostěními neboli šambránami. Okna v přízemí všechna obdélná, zřetelně menší než v patře (nižší i o málo užší), v obdélné šambráně dosahující až k širokému a plastickému kordonu nad přízemím, který navenek odděluje patro. Nad každým z těchto oken po poměrně velkém ležatě oválném slepém okénku původním, v jedné společné šambráně s oknem. Z většiny se zachovalo výrazně plasticky vystupující armování nároží v přízemí, provedené rovněž pouze ve štuku. Jeho pravidelné rytmické střídání výrazně širšího a výrazně užšího kvádru, inverzně (opačně) po každé straně nároží (užšímu kvádru odpovídá vždy širší ve vedlejší stěně, a naopak, při zachování stejných rozměrů kvádrů) je výrazným dynamizujícím estetickým prvkem. Nároží v patře armování už neměla, zato každá ze stěn měla navíc po lizenovém rámu, méně plastickém než armování nároží v přízemí. Nahoře jsou patrné zbytky výrazně a složitě profilované římsy. Jednoduché a poměrně velkorysé členění stěny, proporčně vyvážené a efektní i při střídmosti detailu a krajně jednoduchém, elementárně geometrickém tvarovém rejstříku stavby, také užití některých charakteristických tvarových motivů (obdélná okna přízemí s velkými ležatě oválnými slepými okénky nahoře ve společných obdélných šambránách, rovněž i dynamické armování nároží) datují tuto stavbu někam do posledních dvaceti let 17. století.