Severní, západní a jižní strana malé ostrožny chrání strmé svahy i umělé opevnění. Nejmohutnější opevnění se nachází na východní straně, jelikož ostrožna s hradištěm se nachází pod vrcholem Sedlákovy hory a terén z nejsnáze přístupné strany leží výše než vlastní opevněný areál. Východní val dosahuje výšky asi 2 m a u paty je široký až 10 m. Před tímto Valem byl vyhlouben široký příkop, oddělující ostrožnu od masivu Sedlákovy hory. Opevnění v ostatních úsecích je znatelně menší. Severní val dosahuje výšky 1-1,5 m, jižní jen několik desítek centimetrů. Původní umístění brány snad signalizuje přerušení v jižním valu. Na západní straně se opevnění nedochovalo. Rozměry tohoto malého jednodílného hradiště jsou 34 x 10-18 m. Plochu zaujímá cca 500 m čtverečních. RT: Popis lokality: Lokalita se nachází v zalesněném území mezi obcemi Loučnou a Saní, na katastru obce Višňová, ovšem již na správním území osady Andělka. Leží v nadmořské výšce 292 m n. m. na západní straně Sedlákovy hory, jejíž vrchol dosahuje nadmořské výšky 313 m. Hradiště je tudíž situováno níže po svahu, na skalnaté ostrožně nad levým přítokem Saňského potoka. Hradiště je svými rozměry nápadně malé. V ose západ – východ je jeho délka 34 m, zatímco jeho šířka se pohybuje pouze mezi 10 a 18 m. Celý areál je obehnán valovým opevněním, dodnes v terénu dostatečně znatelným. Nejvýraznější je val na východní straně ostrožny, který je z důvodu stoupání terénu k vrcholu Sedlákovy hory nejmohutnější. Dodnes je zachován do výšky 2 m, přičemž jeho šířka se pohybuje mezi 2 – 3 m. Přestože ostrožna je téměř ze tří stran chráněna příkrými svahy a skalními útvary, valové opevnění bylo vybudováno po celém obvodu lokality. Pozůstatky těchto valů jsou méně výrazné, přesto dobře zachované. Ačkoli v literatuře se uvádí, že nad západním svahem se val nedochoval (Stará, 1988), nesouhlasím s tímto názorem, jelikož i zde jsou relikty valu patrné. Na západní straně lze navíc pozorovat dva skalní útvary, u kterých nelze vyloučit záměrné přizpůsobení tvaru, doplňující obranný systém hradiště. Příkop je do dnešních dob zachován pouze na východní straně před nejmohutnějším valem a lze předpokládat, že ani v době využívání tohoto objektu nebyl jinde zbudován, jelikož výhodná terénní situace další obranné systémy již nevyžaduje. Vstup do hradiště byl s největší pravděpodobností situován na jižní straně, kde je možné pozorovat nevýrazné, přesto existující přerušení valu. Vnitřní plocha hradiště vykazuje značné výškové rozdíly. Nejvyšší plochou je dnes severní část, která nejvíce kontrastuje s nejnižší jižní částí. Nápadná je i prohloubenina v jihovýchodním rohu vnitřní plochy hradiště, která je interpretována jako místo odběru materiálu pro navršení valu (Stará, 1988), ovšem nelze nezmínit i jiné možnosti, jako je existence objektu či záměrná terénní úprava. Geologické podloží na lokalitě tvoří žula, jejímž postupným zvětráváním vznikly vrstvy jílu, jílovitého písku a štěrku. Takto nestabilní geologický základ způsobil značné poškození svažujících se částí lokality rozsáhlou erozí. Tyto erozní procesy se nejvíce projevily na západním a částečně i jihozápadním svahu nad potokem, kde dnes nejsou prakticky žádné nadložní vrstvy a jakékoli případné nálezy lze očekávat až v údolí, v okolí řečiště. Lokalitu včetně přiléhajícího okolí dnes pokrývají květnaté bučiny, acidofilní a jedlové doubravy s převahou břízy, borovice a silně rozšířeného keřovitého porostu. Historie výzkumů: První zmínku o hradišti lze nalézt v soupisu Augusta Sedláčka jako krátkou zmínku o Jäkelsbergu, jako o místě se známkami bývalé tvrze. Ve starší německé, převážně lidové literatuře, je tato lokalita zmiňována jako „Starý hrad“ u Loučné. Prvním zaznamenaným terénním výzkumem se v roce 1904 stal průzkum učitele z Černous Josefa Schuberta, který zhotovil plánek lokality a nalezl zde dvě ohniště, zlomky keramiky, zlomky kostí a kančí kly. Stejně jako mnozí další nenarazil na známky jakékoli dřevěné konstrukce, či dokonce stavby uvnitř areálu hradiště. Dalším, kdo na lokalitě podnikl výzkum byl Martin Jahn. Ani při tomto výzkumu nebyly zjištěny žádné konstrukce, ať již kamenné nebo dřevěné a dokonce nebyla nalezena ani žádná keramika. Nejmladším výzkumem konaným na lokalitě Loučná – Saň se stal zjišťovací výzkum v letech 1982 – 1984 garantovaný Severočeským muzeem v Liberci, jehož vedoucí se stala Mgr. Marcela Stará. Za cíl výzkumu bylo stanoveno upřesnění datace lokality, upřesnění, popřípadě upravení údajů o jejím opevnění, vyřešení otázky funkce a rozšíření studijní pramenné základny. Výzkum byl prováděn sondážemi, přičemž na lokalitě a v jejím těsném sousedství bylo položeno celkem dvanáct sond. Získán byl soubor keramického materiálu, jeden železný předmět a skleněný korálek, ovšem žádné nálezy dřeva nebo pozůstatků dřevěné konstrukce. Dostupný materiál dovolil tuto lokalitu spolehlivě zařadit do středohradištního období, přičemž funkce hradiště zůstává v rovině spekulací. Vysvětlení opevněné polohy jakožto zemědělského zázemí v dobách ohrožení lze vyloučit pro malou plochu a absenci stop po osadě v okolí. Je proto pravděpodobné, že lokalita má souvislost s obchodní stezkou, vedoucí tímto územím a mohla sloužit k její ochraně či dohledu nad ní.