Jednolodní orientovaná stavba s obdélnou lodí, čtvercovým presbytářem, jižní hranolovou věží a severní obdélnou sakristií, krytá valbovou střechou, věž bání, krytina tašky bobrovky (na věži původně plech). Fasáda lodi nečleněná, s obdélnými polokruhem zaklenutými okny a jednoduchou fabionovou římsou, při západním průčelí v nárožích bosované pilastry, nesoucí kladí, na které dosedá profilovaná korunní římsa. V ose západního průčelí obdélný vstup, nad ním v omítce vytaženo vročení 1815 – 1947 (1815 prodloužení lodi, 1947 oprava fasád), nad ním přímá supraporta a okno s půlkruhovým záklenkem na kruchtu. Všechna okna lodi v plochých šambránách. Presbytář s hladkým trojúhelným štítem nad závěrem má po stranách polokruhová okna, v závěru se z vnitřní strany dochovala špaleta původního gotického hrotitého okna (z vnější strany zaslepené). Věž je členěna dvěma římsami, ve 2. patře jsou 4 široká lomená okna. Fasáda věže je od patra (oratoře) až do úrovně korunní římsy zdobena motivem jednoduše pojednaného renesančního sgrafita, pod plochou kordonovou římsou založenou v úrovni koruny zdiva lodi a dále v horním závěru lomených oken věže je pás s motivem „věčné vlnky“. Sgrafito je produktem období 1.poloviny 20. století, lze však předpokládat, že při rekonstrukci obvodového pláště vycházel autor návrhu z původní situace. Přízemí věže je přístupné z jižní strany polokruhem sklenutým kamenným portálem opatřeným patkami, dveře dvoukřídlé, dřevěné, s klasovitým členěním, patrně klasicistního původu.