Jedná se o barokní pískovcovou plastiku bez podstavce, postavenou přímo na skalnatý terén a ze zadní strany podpíranou zděným válcovým pilířem. S největší pravděpodobností se jedná o zpodobnění Vítězného Krista v nadživotní velikosti. Signatura neobjevena, výška cca 300 cm. Postament na cca čtvercovém půdorysu má spodní deskovou část hladkou, přičemž horní část je ustoupená, mírně kónická a se segmentovým probráním stěn. Zakončení tvořeno předstupujícím oblounem. Spodní strana deskové základny byla při osazení na nepravidelný terén přisekána a vyšíbrována placáky. Z horní strany postamentu ještě vyrůstá nízká deska, na které stojí socha Krista. Postava má výrazně esovitě prohnutou tělesnou osu, výrazně vyjádřený kontrapost (levá noha nakročena) a horní část těla je v mírném záklonu. Kristus je oděn pouze v roucho neurčitého střihu a levou rukou přidržuje velký latinský kříž. Roucho obtočeno okolo pasu a přes levé rameno splývá až k zemi. Bosé nohy, trup a ruce nejsou nijak zahaleny. Levá ruka je pokrčená, přimknutá k tělu, dlaň spočívá na prsou a prst ukazuje na místo, kde je srdce. V místě srdce je v kameni vyhloubený důlek, snad pozůstatek po jakési doplňkové součásti sochy z jiného materiálu (kov-plech, dřevo???). Levá ruka přidržuje masivní latinský kříž v místě křížení ramen. Příčné břevno kříže má uražené jedno rameno. Při uraženém břevnu kříže vystupuje poškozená okřídlená andílčí hlavička. Hlava Krista je prostovlasá, nakloněná a pootočená k levému rameni. Široký obličej s plnovousem je jasně modelovaný, bez výraznějšího mimického akcentu, pohled směřuje ke kříži. Pilíř podpírající sochu je vyzděn z lomového kamene, v horní porušené části jsou vidět i cihly. Těleso pilíře je opatřeno, dnes porušenou, hladkou omítkou. Za autora sochy lze hypoteticky považovat plzeňského sochaře Lazara Widmanna (Widemanna), který měl ve 30. letech 18. stol. pracovat pro místní benediktinský klášter. Tento vynikající umělec je spojován s autorstvím dvou atlantů zakomponovaných do vstupního portálu východního křídla nového konventu. Sochy Vítězného Krista a dvou atlantů (Herkula a Mucia Scaevoly) se v mnohém shodují, např. v dokonale zvládnuté anatomii postav a typice širokých obličejů s vpadlými lícními kostmi, hluboce posazenýma očima a výrazným obočím. Proto lze vznik sochy Krista odhadem klást do 30. let 18. stol. (1733-4?). Je velmi pravděpodobné, že na stávající místo byla plastika osazena až druhotně (přisekaný postament a zděný pilíř), snad po zrušení kláštera v r. 1785.