Prostá jednolodní raně gotická stavba s presbytářem na půdorysu čtverce orientovaným k východu je na severní straně doplněna ke kněžišti přiléhající barokní věží s mladším schodištěm vloženým mezi ni a opěrák severovýchodního nároží. Ze stejné doby pochází i schodiště na tribunu, při jihozápadním konci jižní stěny lodi. Součástí stavby byla dnes neexistující oratoř při jižní zdi presbytáře a předsíň u severního portálu. Výškově celé stavbě dominuje věž přesahující svojí střechou hřeben sedlové střechy lodě a presbytáře. Středověké zdivo je lomové ze sbíraných hornin (čedič, křemenec, pískovec) na hubenou hrubou maltu při povrchu patrně vlivem požáru červenou. Na průčelích se původně spárová malta roztírala přes hrubší líce kamenů. V interiéru bylo toto řešení nahrazeno jemnými středověkými omítkami s nástěnnými malbami. Průčelí presbytáře na severní straně zcela překrývá mladší zástavba. Také na jižní straně došlo k přiložení mladšího objektu, který je dnes již sice odbourán, ale omítky překrývají podstatnou část průčelí dodnes. Štít východního průčelí, které nebylo přestavěno se sklonem 55°neposkytuje řešení středověkého osvětlení presbytáře. Štít je tvořen cihlovou zdí, která vychází ještě ze středověkého řešení. Opěráky v nárožích náleží strukturou zdiva středověku, k jejich přiložení však došlo až po zbudování stavby. Interiér presbytáře je sklenut anuloidickým typem klenby s převýšenými diagonálními oblouky, ke kterým konkávně stoupají vrcholnice. Žebra klenby a jejich přípory jsou přisekané a štukované v baroku. Na severním zdivu byl sondáží odkryt gotický okenní otvor. Oboustranně se rozvíjející špalety pod lomeným záklenkem tvoří z vnější strany pečlivě upravené pískovcové kvádry, z interiéru je výklenek omítnut. Do lodi se presbytář otvírá plným vítězným obloukem upraveným do této podoby až v novověku. Středověký rozsah lodi dokládá armování dochované ve všech čtyřech nárožích. Díky mladším stavebním úpravám se nedochovaly žádné středověké okenní otvory. Do středověku patří pouze výklenek severního dveřního otvoru. Jeho ostění bylo upraveno mladším zásahem. Podrobnému průzkumu podoby západního vstupu brání cementové omítky. Patrocinium: Původně byl kostel zasvěcen sv. Jiří. Zasvěcení sv. Havlovi se poprvé uvádí až roku 1714, ale již v roce 1653 byl v kostele instalován hlavní oltář k poctě nového světce.