Rozrůstající se počet obyvatel města Kraslice si koncem 19. století vynutil potřebu vybudování nového městského hřbitova. Dosavadní hřbitov v dnešní Mánesově ulici již nedostačoval rostoucím potřebám města, a proto bylo rozhodnuto o vzniku nového. Místo pro jeho založení bylo vybráno na ostrožně nad soutokem Kamenného potoka a Svatavy na tzv. Sněženském vrchu. V roce 1885 zde byla postavena hřbitovní kaple Povýšení sv. Kříže a založen nový městský hřbitov. Hřbitovní kaple: Architektonické ztvárnění kaple i navazujících drobných bočních křídel sloužících pro potřeby hřbitova je pojato ve střídmém neogotickém slohu. Kaple Povýšení sv. Kříže má obdélný půdorys s polygonálním závěrem a je zastřešená sedlovou střechou. Hlavní průčelí kaple, obracející se směrem do města, je zakončeno vysokou štíhlou ortogonální věžičkou. V průčelí je prolomen převýšený hlavní vstup do kaple, který má tvar lomeného oblouku. V jeho horní části je vitráž s vyobrazením sedícího Ježíše Krista. Interiér kostela je zaklenut křížovou klenbou s dekorativní výmalbou. V presbytáři jsou dvě vitráže zobrazující sv. Josefa a Pannu Marii s děťátkem. Jejich donátory jsou manželé Emilie a Josef Meindlovi (někdejší starosta Kraslic). Součástí kaple je také movité vybavení. Rozlučková síň: Z obou stran ke kapli přiléhají drobnější hmoty bočních křídel, které jsou také postaveny v gotizujícím stylu. Jedná se o drobné přízemní stavby s valbovými střechami a s výraznými vikýři. V levém bočním křídle je menší kaple vybavená křížem s Kristem na postavci a lavicí. Postava Krista je na plochém kříži. výrazně prohnutá s hlavou skloněnou vlevo. Kristus má na hlavě věnec a nad hlavou nápis INRI. Krucifix i podstavec jsou z bílého mramoru. Tato boční kaple je také vyzdobena dekorativní šablonovou výmalbou. Po roce 1936 byla ke kapli přistavěna další budova, která sloužila pro potřeby hřbitova. Jednalo se o rozlučkovou síň. Projekt na její výstavbu byl zadán k vypracování architektovi Antonu Köstlerovi. Síň byla přistavěna k pravému křídlu kaple. Objekt je postaven na osmibokém půdorysu a má pravoúhlý presbytář a vstupní předsíň. Síň je orientována opačně než hlavní kaple. Pravoúhlý presbytář završený lomeným obloukem směřuje k městu a vstupní předsíň je ze strany hřbitova. V presbytáři je umístěn katafalk, po jehož bocích je v řadě pět elektrických svící. V čele je kříž a z boku dvě sošky andělíčků nesoucích svíce. Naproti katafalku je kůr obložený dřevem, kde je umístěno harmonium a židle. Z rozlučkové síně je vpravo vstup do čekárny vybavené původními dřevěnými lavicemi. Z čekárny je pak vstup po schodech dolů do tzv. lednice, která je také přístupná samostatným vchodem zvenku. Nad tímto vchodem je z venkovní strany na malé konzolce umístěna soška Panny Marie. Jde pravděpodobně o sádrovou či kamennou sošku o velikosti cca 50 cm. Postava Panny Marie je zachycena ve vzpřímené poloze s mírně skloněnou hlavou a lehce natahujícíma rukama. V síni se zachovala původní keramická dlažba v odstínech cihlové, béžové a černé, dřevěné obložení stěn a kůru či interiérové a vchodové dveře. Na tomto zařízení se vyskytují shodné zdobné prvky jako, je např. řecký kříž vepsaný do kruhu. Interiérové vybavení rozlučkové síně pochází z doby výstavby objektu. Při vchodu do rozlučkové síně jsou po stranách dvě měděné lucerny s elektrickými svícemi. Součástí síně je také movité vybavení. Na síň navazuje dále z pravé strany drobný přístavek, ve kterém bylo situováno sociální zařízení. Köstler ve svém návrhu vědomě navázal na neogotické pojetí starší hřbitovní kaple. Ačkoliv je jeho stavba pojata střízlivěji, vyskytují se na ní prvky odkazující k tvarosloví staršího objektu (lomené oblouky okenních a dveřních otvorů, sanktusník či kompozice vstupního průčelí).