Socha je zatím anonymním dílem období rokoka (torzálně dochovaný letopočet i ornamentika nasvědčují dataci udávané soupisovou literaturou k roku 1753). Autor díla je neznámý, materiálem díla je opuka, patrně z nedalekých lomů v údolí poblíž Měcholup. Socha v životní velikosti je osazena na vysoké členité soklové architektuře, obklopené dvěma obvodovými stupni a balustrádou. Soklová architektura vyrůstá z masivního soklu čtvercového půdorysu, jejíž horní obvod je opatřen ustupující profilací. Následuje hranolový dřík, opatřený na stranách přisazenými subtilními přepásanými pilastry s kanelováním zakončenými stlačenými volutami. Čelní strana dříku nese reliéfní oválnou kartuš vroubenou po stranách páskovou ornamentikou se zbytky akantu a v horní i dolní části bohatým rokajem; její vnitřní plocha nese torzo jen částečně čitelného latinského majuskulního rytého nápisu: EX VOTO/ 17(5)3 /[---]. Dřík je završen masivní krycí deskou s bohatě profilovanou obvodovou římsou, na níž spočívá lehce projmutý subtilnější nástavec s vysokou soklovou částí a náznaky postranních volut pod korunní římsou. Na něm spočívá vrcholová socha představující prostovlasého světce v obvyklém kanovnickém rouchu, tedy v klerice, rochetě a almuci lehce se vznášejícího na náznaku oblakové kupy, na níž spočívá pravá noha, zatímco levá se v lehkém pokleknutí kolenem opírá o zemskou sféru – symbol světcova věhlasu - u nohou (tento atribut se na Lounsku vyskytuje pouze u svatojanské sochy před zámkem Nový Hrad v Jimlíně). Na povrchu sféry je reliéfně vytesán klíč a zámek – atribut světcova mlčení. Pravá ruka světce přidržující biret směřuje diagonálním směrem dolů, zatímco předloktí levé ruky nese k divákovi natočený krucifix s korpusem, na který světec s pozdviženým obličejem letmým procítěným pohledem směřuje, a mučednickou palmetu. Orientace krucifixu protějškově podporuje diagonální linii levé ruky světce. Kolem hlavy je osazena rekonstruovaná zlacená svatozář s 5 hvězdičkami. Památku obklopuje další obvodový stupeň s kompletně rekonstruovanou balustrádou obdélného půdorysu, kterou tvoří trnože, hranolové nárožní a středové sloupky, čtyřboké bohatě profilované kuželky a madla s obvodovou profilací. Jednotlivé strany jsou děleny středovým sloupkem na dvě pole kuželek, čelní stranu uprostřed prostupují kovaná jednokřídlá vrátka s povrchovou úpravou v černém odstínu. Torzálně dochované dílo bylo kompletně restaurováno a rehabilitováno v letech 2017 – 18 a uplatňuje se dnes i jako krajinotvorný prvek.