Soustava odvalů a propadlin po těžbě stříbrných rud z 16. století. Odvaly o objemu několika desítek až prvních tisíců m3 s typickými 1 až 3 trychtýřovitými propadlinami o průměru vrchního obrysu trychtýře do 8 m a maximální hloubce do 8 m. Tyto pozůstatky představující ústí zasypaných těžních jam a odvaly po těžbě stříbrných rud v prvním období jáchymovské těžby v 16. století. Celkový počet odvalů a propadlin přesahuje 100. Dochované pozůstatky důlních prací představují pozůstatky způsobu dobýváni typické pro těžbu hydrotermálních žilných ložisek v období počátku jejich těžby soustředěné na připovrchové části žil. Tento způsob otvírky různě nehlubokými jámami byl typický pro období prvních dvaceti let těžby v jáchymovském revíru pro těžbu žil v tzv. vysoké poloze jáchymovského revíru (hohes Gebirge). V této části revíru byla těžba v počátcích dolování ekonomická jen na skutečně mocných žilách. Žíla Schweizer představuje severojižní žilnou strukturu (skupina „půlnočních“ žil) upadající pod úhlem 45 – 80° k západu. Dosahovala mocnosti v intervalu 5 až 150 cm. Výplň žíly byla převážně dolomitická. Křemen se vyskytoval v žilné výplni ve formě několikacentimetrových pásků nebo jako tmel v úsecích s výplní z drcené (mylonitiované) horniny. Nejbohatší zrudnění bylo na křížení s východozápadními žilami soustředěno v tzv. rudních sloupech (např. s žilami Geier, Eliáš, Dorota). První práce na žíle Schweizer jsou uváděny r. 1526, což je přibližně desetileté zpoždění ve srovnání s pracemi zahájenými na žilách probíhajících v úbočích jáchymovského údolí. V jáchymovském revíru stejně jako v ostatních pohořích předcházelo vlastní těžbě ložiska jeho vyhledání a zajištění právního nároku k jeho těžbě. Ložiska byla zjišťována využitím empirických poznatků získaných v jiných revírech pomocí znalostí povahy terénu a vyhledávacích příznaků (např. zbarvení půdy, specifický travní porost nad žilami apod.), které upozorňovaly na přítomnost rudních žil. V neposlední řadě to byl jistě také velmi silný pozorovatelský talent a zkušené oko tehdejších prospektorů, co umožnilo nalezení žil v porostem zcela pokrytém a často bažinatém terénu. Jámy hloubené v místě nálezu byly zvány náleznými a podle jáchmovských báňských řádů byly středem důlního pole o délce zhruba 84 m a šířce 14 m. K nim byly přiměřovány tzv. dolové míry o výměře zhruba 56 x 14 m a to na obě strany nálezné jámy a byly v nadloží jmenovány mírami horními a v podloží dolními. Nálezce měl právo na výměr pole nálezné jámy a obou nejbližších dolových měr. Vyměření bylo právním aktem, kterým bylo nálezci zajištěno vlastnické právo na kutisko. Důlní pole byla v 16. století malá a proto byly výchozové části žil v jáchymovském revíru pokryty mnoha sty malých jam a štol otevřených na žíle často hustě vedle sebe, ve kterých mohla být žíla rubána pouze k hranicím výměry. Způsob těžby připovrchových části žil, které nebylo možno otevřít z důvodu nepříznivé terénní konfigurace vodorovnými důlními díly – štolami, byl stejný jako v ostatních krušnohorských revírech. V jednotlivých dolových mírách byly zaraženy svislé nebo úklonné jámy nevelkého rozsahu. V prvních dvou desetiletích těžby báňské práce ještě nedosahovaly hloubek větších než 100 m, výjimečně dosáhly hloubky 200 m a to právě na Schweizerově žíle. Později byla hloubkovým limitem těžby úroveň odvodňovacích dědičných štol. V průběhu 16. století byla velká část rudního pole podfárána dědičnými štolami, a k roku 1613 byla na žíle Schweizer zaznamenána hloubka kolem 200 láter – 384 m. Těžním a dopravním zařízením na těchto méně významných jamách byly ruční rumpál s lanem, někdy byly také jámy vybaveny žebříkem či žebříkovými skobami. Z těchto svislých jam pak byly raženy v různých úrovních sledné chodby po žíle tak, aby bylo objeveno zrudnění. Počet těchto děl byl určován charakterem zrudnění. V oblasti výchozu žíly Schweizer se jedná o typickou ukázku pozůstatků po těžbě právě z počátečního období dolování, tedy z první poloviny 16. století. Svědčí o tom hustota pozůstatků po důlní činnosti a jejich charakter. Mohutné pásmo odvalů se táhne v délce téměř 2,5 km. Odvaly jsou nakupeny hustě vedle sebe, u většiny z nich můžeme pozorovat prohlubeň vyznačujících místo nálezné jámy, dnes již zasucené, vytvářející typickou kuželovitou propadlinu. Je tedy zřejmé, že otvírka této žíly byla prováděna výše popsaným způsobem a byla těžena v době, kdy výměra důlních měr byla jen velmi malá, což odpovídá právě 16. století. O těžbě žíly v tomto období jsou dochovány také písemné prameny. V obsáhlé revizní zprávě vizitační královské komise z r. 1589, která se zabývala stavem, příčinami úpadku a perspektivami jáchymovského revíru se dočteme, že v této době již pracovalo v revíru pouze 150 horníků. V hodnocení stavu na žíle Schweizer se dočteme, že práce byly v této době omezeny již na minimum a za 63 let těžby bylo z 31 známých dolů na této žíle získáno přes 126 837 hřiven stříbra ( 24 532 kg). V období druhého vzestupu těžby v 18. století již byly těženy hlubší partie této žilné struktury, úsek žíly nad úrovní štoly Barbora byl vytěžen již v průběhu 16. století.