Funkcionalistická novostavba nahradila dvoupatrový a trojkřídlý klasicistní dům, jehož dějiny lze zpětně sledovat až k r. 1488. Projekt Olympiku z r. 1923 byl původně míněn jen jako nástavba uličního a levého dvorního křídla, jen křídlo pravé by se stalo novostavbou. Byla z něho uskutečněna pouze nástavba na levém křídle (1923-24). Nové verze projektu z l. 1925-26 již Krejcar pojal jako funkcionalistickou novostavbu (r. 1927 byla podložena nástavba nad levým křídlem, vybouráno pod ní klasicistní zdivo a nahrazeno novou stavbou podle Krejcarova projektu - vše r. 1995 odstraněno). Po dokončení budovy v l. 1928-29 vystřídal Krejcara berlínský tvůrce směru art deco Paul Sydow (navrhl kino a vinárnu v suterénu, úpravy průčelí, aj.) Budova Olympiku se skládá ze tří křídel. Celá je podsklepena dvoupodlažními suterény, má železobetonovou skeletovou konstrukci, kryjí ji ploché střechy. Hl. křídlo do ulice je sedmipatrové (nejvyšší 7. p. ustupuje), v přízemí s výkladci, v 1. a 2. p. s pásovými okny, ve vyšších patrech obdélná okna. Ve spodní části prosklené rámy a markýza s nápisem "Olympic", v úrovni 6. p. průběžný balkon s dělícími zídkami, chráněný - tak jako okraje teras v 7. p. a na střeše - kovovým "parníkovým" zábradlím. Levé dvorní křídlo je novostavbou z r. 1995-96. Pravé dvorní křídlo je ve svých částech pěti- až sedmipatrové. Mezi oběma dvorními křídly byla obnovena dvorana krytá šedovou střechou. /podle: UPP, ed. R. Baťková, Praha 1998/