Až do roku 1826 nebyla parcela tohoto domu zastavěna. Nacházela se totiž již za hradbami Starého Města, v místech, která byla již od 14. století užívána jako městské smetiště a později městská skládka. Po dlouhou dobu zde stále jen jakási kůlna s ohradou a dvorem. V roce 1816 je v pramenech zmiňován zděný dům, ve kterém byla sušárna kartounu, kvelb a mandlovna. Roku 1827 nechala na pozemku postavit novou tovární budovu na potiskování plátna a kartounu Rosalie Porgesová. Budovu zachycuje již Langweilův model. Továrna roku 1846 vyhořela. Po požáru měla být upravena na obytný dům podle plánů stavitele Jana Ripoty. Podobu domu silně ovlivnila výstavba nábřeží, kdy došlo k značnému navýšení terénu. Volně stojící dům otočený hlavní fasádou do nábřeží je utopen pod úrovní regulovaného nábřeží. Hlavní průčelí je třípatrové třináctiosé. Fasáda vyniká klasicistní jednoduchostí a elegancí. Přízemí je prolomeno velkými segmentovými okny. První patro je vymezeno římsami, fasádu člení slepá arkáda s vloženými pravoúhlými okny. Okna druhého patra nasedají na římsu, jsou chráněna rovnými úseky nadokenní římsy. Okna třetího patra mají jen úzké podokenní římsičky. Fasádu završuje římsa. Boční fasády jsou členěny obdobně. Dvorní fasáda je zcela prostá. Malý dvorek vymezuje zděná ohradní zeď krytá sedlovou stříškou. Na boční fasádě je pamětní deska s bustou Mikoláše Alše.