most Františka Palackého

Most vybudovaný v r. 1876-78 podle plánů ing. J. Reitera, architektonicky ztvárnil arch. B. Münzberger. Pojmenován byl po F. Palackém, pouze za 2.světové války nesl jméno W. A. Mozarta. Most o sedmi hlavních polích se segmentovými klenbami (jedno - osmé menší pole nad Nábřežní ulicí na Smíchově); v toku Vltavy je zapuštěno šest pilířů. Na smíchovské straně mostu schodiště z jihu i severu. Zhlaví pilířů a klenbové kvádry byly provedeny z modré žuly, poprsní zdi z červeného pískovce a kuželky zábradlí z bílého mramoru v klasicizujícím duchu, symbolizujícím národní uvědomění. Ve vrcholech kleneb jsou umístěny erby pražských měst a dalších měst ležících na Vltavě, které modeloval Schnirch a provedl Škarda. Zároveň se stavbou mostu probíhaly úpravy nábřeží. Na obou stranách mostu byly umístěny výběrčí budky, které byly opatřeny sochami od J. V. Myslbeka. Postupně v l. 1889-92 byla instalována Libušina věštba, v l. 1887-88 Lumírova píseň, v l. 1892-95 Záboj a Slavoj a v r. 1897 Ctirad a Šárka. Při náletu v r. 1945 byla sousoší velmi poničena a posléze instalována na Vyšehradě. Také výběrčí budky byly odstraněny při rozšiřování mostu, které proběhlo v l. 1950-51, kdy byla původní šířka 10,80m rozšířena na 15m pomocí železobetonových konzol při zachování původních kamenických prvků zábradlí.