Od poč. své historie byl dům spojen s čp. 380/III, který vznikl po r. 1367 rozprodáváním majetku johanitů. Poté, co dům v r. 1713 poškodil požár, byl dům vrcholně barokně přestavěn. Dům byl tehdy spojený se sousedním čp. 477/III a opětovné oddělení v r. 1794 si vyžádalo zazdění někdejších průchodů. V r. 1811 došlo k opětovnému spojení s čp. 380/III. Objekt pak zůstal nějaký čas ve šlechtickém majetku a nejsou doloženy žádné úpravy v 19. stol. V r. 1907 bylo likvidováno starší vřetenové schodiště a nahrazeno novým, které bylo znovu pozměněno r. 1932 (schody do patra byly přeneseny na opačnou stranu). Tehdy byly také podle projektu Emaunuela Sušického vybourány dvorní přístavky a provedeny nové železobetonové stropní konstrukce v části 1. a 2. p. Ve třech pokojích patra byly zjištěny dřevěné trámové stropy s malovaným dekorem. Při úpravách dále došlo k doplnění novobarokního štuku. Pův. krov z 18. stol. byl v meziválečném období změněn vestavbou podkroví. Obdélně disponovaná hl. budova domu svírá s nevelkým a nepravidelně vyvinutým levým bočním křídlem malý obdélný dvorek. Hl. průčelí se do náměstí obrací dvoupatrovou fasádou, jejíž sdružená okna ve třech osách prozrazují ještě renesanční původ celé budovy. Její jednotlivé detaily však pocházejí již z pozdně barokní úpravy. Sklepní prostory pod hl. budovou, vzniklé nepochybně během pozdně renesanční výstavby, mají pův. klenby. V 1. p. se zachovaly a byly obnoveny dva malované záklopové stropy na překryv, nepochybně z pokročilejšího 17. stol.