dům U Sedmi čertů

První zprávy pocházejí až z konce 16. stol. Renesanční dům se zbytky středověkého opevnění kláštera křížovníků byl kolem r. 1600 přestavěn na palác. Zajímavým detailem je spor o vlastnictví věže, tvořící patrně součást johanitského opevnění. S největší pravděpodobností byla začleněna do novostavby palácového domu (v jihových. nároží), v r. 1615 byl proto učiněn zvod, ale nakonec došlo k vyrovnání, a věž tak byla pro příště začleněna do konstrukcí objektu. Další zajímavostí byl průchozí charakter domu, který je jako věcné břemeno připomínán při všech prodejích 17. stol. Před r.1705 byly vyzdobeny místnosti 1.patra freskami Jana Rudolfa Bysse. Malířská výzdoba byla obnovena až r. 1909. Od r. 1912 zde působí Deylův ústav slepců a stavební zásahy se omezily na nevýznamné detaily, které podobu stavby příliš nezměnily. Palác leží v řadě domů a jeho parcela proniká celým blokem: sestává z hl. dvoupatrové budovy, jednopatrového zadního křídla a přízemního pravého dvorního křídla, které uzavírají dvůr přístupný vraty z Lázeňské ul. Hl. průčelí je raně barokní, ale se zbytky staršího členění, které se projevuje jednak v podloubí, ale také v nepříliš pravidelném rozestupu deseti okenních os. Patra, z nichž druhé je lehce vyšší a na první pohled prozrazuje, že sloužilo jako reprezentativní piano nobile, oddělují nepřerušené kordonové a parapetní pásy a ukončuje bohatě profilovaná korunní římsa. Utváření oken do vertikálních pásů je charakteristickým prvkem raného baroka. U oken 1. p. jsou tak vyznačeny parapety vystouplým polem, které na čelní straně dekoruje vpadlá vykrajovaná plocha. Okna mají kamenná stuhová ostění, spočívají na podokenní římse a nad nízkou hladkou suprafenestrou je chrání přímá nadokenní římsa pozvolna zabíhající do hmoty stavby. Okna 2. p. přímo navazují a mají zcela shodnou modelaci. Dvorní fasáda hl. budovy byla dodatečně doplněna středovým přístavkem, ale dnes ji sjednocují jakési historizující barokní fasády se stuhovým ostěním oken, které se objevují i na pozdně klasicistním přístavku. Pravé dvorní křídlo je novodobé, architektonicky nezajímavé, stejně jako 1. p. zadního stavení. Pozdně barokní vjezdový portál z Lázeňské ul. uzavírá stlačený oblouk provázený archivoltou. Sklepy byly vyhloubeny jen pod již. částí objektu, vpravo od středního průjezdu. Klenby jsou také renesanční, z lomového kamene s otisky šalování. Ve sklepení s výsečovými klenbami se zachovala studna, zčásti vyhloubená do obvodové zdi. Kamenný portálek ve sklepě je barokního původu. V jihových. krajním koutu sklepa se zachovala okrouhlá kamenná studna, související patrně až s renesanční výstavbou. Rovněž celou dispozici přízemí lze považovat za renesanční s tím, že byla porušena vestavbou barokního schodiště. V předním traktu mají místnosti vpravo od průjezdu výrazné renesanční hřebínky na hranách výsečí. Nápadná síla dvorní vých. zdi v již. polovině objektu je s největší pravděpodobností zbytek opevnění johanitské komendy, které v nároží končilo věží (baštou). Jejich dispozici ve středním traktu pozměnila vestavba reprezentativního tříramenného vřetenového schodiště do pater. 1. p. si také zachovalo do určité míry renesanční dispozici se střední komunikačním traktem.