Na starší dějiny domu lze usuzovat jen ze zachovaných suterénních prostor. Dům patrně vznikl během 2. pol. 16. nebo na poč. 17. stol., podle starých vedut zde totiž ještě r. 1562 bývaly pouze zahrady. První zmínka pochází z r. 1635 dokazuje, že tehdy zde stál poměrně velký dům. K jeho další přestavbě a rozšíření došlo mezi l. 1671-80, kdy je už zmíněno 2. p. Na poč. 18. stol. objekt získal zlatník Václav Braun. Popis z r. 1723 zmiňuje v přízemí výčep, ale i krám, v patrech byty s malými pokojíky. O tři léta později konstatovala pochozí komise špatný stavební stav, popsala v domě pokoje osmi nájemníků a zaznamenala, že majitel, povoláním punčochář, rovněž šenkoval pivo. Během celého 18. stol. nelze doložit žádné úpravy, které ostatně nesignalizuje ani nepříliš změněná cena r. 1787. Adaptace dokládá až sousedský spor v r. 1804: soused si tehdy stěžoval na výstavbu dvorního stavení, která byla proto zastavena. Dům se v r. 1814 nalézal ve špatném stavebním stavu, v přízemí i v patrech byly nájemní byty. V r. 1825 byla sice povolena jeho přestavba, neustále však odkládaná, a tak budova nadále chátrala. Nakonec majitel nepochybně z finančních důvodů od celkové přestavby ustoupil a magistrát r. 1839 nařídil jen přestavba pavlačí a záchodů. Tyto opravy byly dokončeny r. 1842 a zároveň bylo požádáno o možnost úpravy fasády podle návrhu arch. Johanna Ziky. Další práce pokračovaly ještě r. 1843. Významnější patrně byla přeměna stavby, k níž došlo mezi l. 1844-46. Znovu byl dům r. 1878 označen za ohrožený a vlastník byl nucen v dvou letech předložit stavební plány, které však nebyly na magistrát dodány ani r. 1885, ani později. V r. 1936 byly jednotlivé prostory pater modernizovány podle návrhu arch. Josefa Silného. Dnešní vzhled podmínila novodobá přestavba, při níž v l. 1973-79 došlo především k doplnění dvou podkrovních etáží (tak zároveň došlo k výraznému zvýšení hřebene střechy). Drobnější úpravy (prodejna v přízemí) jsou doloženy v r. 1993. Dvoupatrový řadový dům stojí na obdélné hloubkové parcele s nověji zastavěným dvorkem v jihozáp. rohu a s výrazně zešikmenou uliční frontou. Podélně situovaná hl. budova se do ulice obrací fasádou s téměř pravidelně umístěnými pěti okny, avšak jiný rytmus v přízemí prozrazuje složitější historii objektu. Fasáda prošla novodobou úpravou, která poněkud potlačila její starší barokní a klasicistní výraz; dnes ji člení dvojice kordonových říms a kolem oken se obtáčejí nové - typově však ještě barokní - stuhové šambrány. Zvláště nevhodné bylo ale vyřešení dvojetážové půdní výstavby, která střechu silně zvedla (do úrovně sousedního domu) a prolomila vikýřovými okny. Polokruhově ukončené okno v přízemí po levé straně nově doplnila stuhová šambrána, zůstal zachován pův. barokní kamenný vstupní portálek, na místě dvojice oken vpravo byl zřízen výkladec a na místě okna zcela vpravo vchod. Z dvorních fasád je zajímavé pavlačové dvorní zábradlí z prutů spojených esovkami a středovými prstenci. Sklepení pod pravou částí objektu vytváří jeden valeně klenutý prostor, prolomený trojúhelnými výsečemi. Klenba z lomového kamene nese otisky bednění. V dalším menším sklepním prostoru je valená klenba kolmá k průčelí, odpovídá prostoru v přízemí. Také tato klenba byla vyzděna z lomového kamene. Vlevo býval široký vjezd do dvora, dodatečně klasicistně předělený a nově zaklenutý segmenty. Plochostropé jsou pak všechny ostatní místnosti přízemí, stejně jako místnosti pater, které prošly razantní úpravou v r. 1936.