klášter kapucínů s kostelem Panny Marie Andělské

Kapucínský klášter - areál: 1) kostel PM Andělské 2) čp.99 - objekt kláštera 3) čp.98 + 306 4) zahrada s ohradní zdí Do Čech byli kapucíni povoláni zásluhou arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé, r. 1599 přišla do Prahy skupina prvních dvanácti řeholníků, v jejichž čele stál sv. Vavřinec z Brindisi. Ten osobně řídil stavbu tohoto prvního kláštera s kostelem P. Marie Andělské. V první fázi byl vybudován typicky neorientovaný kostel a klášterní budovy na východní straně, s rajským dvorem určeným pro kontemplaci. Po r. 1663 byl rozšířen kostel a uzavřen druhý dvůr. Nejmladší části kláštera je velký východní dvůr, jehož budovy na severní a jižní straně však mají starší základ. V době josefínských reforem měl být klášter zrušen, ale nakonec k tomu nedošlo. Za války r. 1944 budovy kláštera zabralo velitelství SS a zřídilo zde vězení pro německé zběhy. R. 1946 konvent navrácen řádu, r. 1950 komunistickým režimem opět odebrán. Do kláštera se bratři navrátili r. 1990, kdy se zároveň znovu ujali správy sousední Lorety. Klášter byl situován v rámci města při jeho okraji, což umožňovalo žebravým řádům pastoraci a péči o nejchudší vrstvy obyvatel a zároveň tím vyjadřovali jistý odstup od světského dění. Chudoba a prostota se promítá do charakteru klášterní stavby. Kapucínská architektura téměř eliminuje jakékoli zdobné prvky, slohové proměny se jí dotýkají jen minimálně. Všechna výzdoba se soustřeďuje prakticky výlučně na kostel.