Leslieovský palác

Areál sestává z paláce a zahrady. Obojí v majetku Velké Británie, nepřístupno. V 17. století se dům dostal do majetku Waltra, hraběte Leslie, který ho v roce 1656 prodal salcburskému arcibiskupovi Quidobaldu Thun-Hohenštejnovi. V majetku tohoto rodu zůstal palác až do konce 1. světové války. Po ní byl zakoupen Velkou Británií, a od té doby je užíván jako velvyslanectví. V jádru renesanční objekt byl v polovině 17. století barokně upraven a rozšířen, v letech 1710-12 pak došlo k vrcholně barokní přestavbě pod vedením G. A. Luraga (návrh bývá připisován Alliprandimu). Klasicistní přestavby proběhly v letech 1785-92 pod vedením I. Palliardiho, pak v letech 1815-17 a 1818-22 podle plánů stav. K. Pollaka. V letech 1850-51 byla Kašparem Předákem podle plánu prof. B. Gruebera romanticky upravena vstupní věž ve stylu anglické gotiky, nově byly postaveny schody v zahradě, zahradní salonek, zahradní tarasní zeď, opravena fasáda brány s vjezdem, atika, fronton hl. budovy. V l. 1864-67 byly stav. Františkem Srncem podle návrhu stav. Josefa Míči provedeny další úpravy schodišť, tarasních zdí v zahradě, vyměněna okna a dveře a zahrada dostala podobu anglického parku. Roku 1951 byla provedena adaptace bývalých stájí na kanceláře podle plánu arch. V. Šedivého. (podle P. Vlček, ed., Umělecké památky Prahy - Malá Strana, Praha 1999) K paláci vždy náležela zahrada, která vhodně využívá svažitý terén Malé Strany pod Pražským hradem. V 2. polovině 17. století ji nechal upravit ve stylu italských raně barokních zahrad její majitel salcburský arcibiskup Q. Thun-Hohenštejn. V té době k ní patrně náležely i prostory po stranách - na západě část Hartigovské zahrady dnešního čp. 183/III a na východě část zahrady dnešního čp. 171/III. Jednotlivé části byly spojené schodišti, jejichž zbytky jsou dodnes patrné. Od roku 1702 procházela zahrada dlouhou přestavbou. V letech 1716-27 se na ní podílel i architekt G. A. Lurago, tehdy zahrada ztratila svůj raně barokní ráz. Roku 1817 je poprvé zmiňován domek zahradníka, dosud stojící při opěrné zdi zahrady Na valech. V letech 1864-67 došlo k plošnému sjednocení zahrady, tehdy vznikla vyvýšená terasa v úrovni třetího patra paláce a zahrada dostala podobu anglického parku. Vstup do zahrady je z třetího patra paláce po dvouramenném schodišti prosklenými dveřmi, nad nimiž je erb rodu Thunů. Na severojižní ose je skupina tří vzrostlých stromů, mezi nimiž je umístěn bazének se sochou cheruba držícího ptáka. V severozápadním rohu zahrady stojí původní stavba domku zahradníka, jehož přízemí se nyní využívá pro přezimování teplomilných rostlin. Na východní straně klesá ve stínu keřů na sníženou terasu pozvolné schodiště, při jehož ústí je grotta s nikou a mramorovou sochou Afrodity (kopií sochy z Vatikánu). Vpravo vedle niky je malá nástěnná kašna se lví hlavou s iniciálami M. P. a letopočtem 1671. (podle Pacáková-Hošťálková a kol., Pražské zahrady a parky, 2000, s. 154-155)