Lužický seminář

Lužický seminář Barokní novostavba z let 1726-28, připisovaná Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, byla postavená na dvou parcelách vykoupených z někdejší Thunovské zahrady u dnešního čp. 92. Obě parcely koupil v r. 1716 Jiří Josef Šimon ke zřízení důstojného hospice pro studenty bohosloví, pocházející z Lužice. Dřívější seminář, vzniklý z nadace bratrů Šimonových, Martina Norberta a Jiřího Josefa, lužických kněží, se nalézal v blízkosti někdejšího kostela sv. Petra a Pavla v Rybářích. Kapacitně ale nedostačoval, proto byla zakoupena sousední parcela s dnešním čp. 86, ani tento dům ale brzo nestačil. Roku 1728 byla tedy vybudována novostavba na místě dnešního čp. 90. Významná úprava průčelních fasád proběhla v 60.-70. letech 18. stol. Fasády jsou dnes obecně připisovány tvorbě K. I. Dientzenhofera, Až do obnovy, která proběhla před r. 1967, se v budově zachovala i celá řada pozoruhodných barokních detailů, zvláště kování. Dispozice a vnější fasády zůstaly proti dřívějšímu stavu nezměněny a dům palácového typu má tak dodnes pozdně barokní charakter. Dvoukřídlý nárožní objekt se hl. průčelím obrací do ul. U Lužického semináře, boční a zadní fasáda do ul. Míšeňské, zbývající fasády do nepravidelného dvorku, uzavřeného ohradní zdí s barokní vjezdovou bránou. Vstupní fasáda je pětiosá, s trojosým mělkým risalitem, vyznačeným změnou architektonického tvarosloví. Celá fasáda je značně neobvyklá, kombinuje prvky odpovídající době výstavby s prvky, které spíše poukazují na vznik v poslední třetině 18. stol. Nelze proto vyloučit, že vznikla dodatečnou úpravou staršího vrcholně barokního řešení. Na vyvýšeném úseku římsy při nároží, na volutovém podstavci, je umístěna kopie barokní sochy sv. Petra od Matouše Václava Jäckla, lužického rodáka, připomínající kapitulu sv. Petra v Budyšíně. U hl. průčelí se střídá pásování v bočních osách se zdrsněnou omítkou ve středních osách, oddělených zdvojenými lisenami; v protikladu k tomu se u boční fasády objevuje v krajní ose (po nárožní rustice) zdrsněná plocha a uprostřed pásování. Vstupní portálek je jednoduchý, kamenné ostění s lištou provází štukové rámování a ubíhající supraporta ukončená hlavou, která vypadá spíše novobarokně. Dveře jsou pův., včetně nadsvětlíku. Okna v přízemí (s kamenným ostěním) doplňují zvlněné mříže, také v patrech jsou kamenná ostění. V rizalitu: kartuš s chronogramem: DEO / ET / APOSTOLORVM PRINCIPI LVSATIAE / PIETA EREXIT (1726). Vedle vchodu v průčelí je zasazena pamětní mramorová deska s dvojjazyčným (českým a srbským) nápisem: V tomto domě / založili r. 1846 / lužickosrbští studenti / "Serbowku" / první slovanský stu- / dentský spolek v Praze / významný pro kulturní / rozvoj lužických srbů. Fasáda zadního křídla je opět zjednodušena jako boční, rytmizována v systému 1-3-1 osy. Podsklepena je pouze hl. budova při ul. U Lužického semináře Patra si zachovala pův. dispozici, proti přízemí zde byly místnosti dále rozděleny tenkými příčkami, stojícími na klenbách přízemí. Místnosti pater jsou plochostropé, s odsazenými fabiony. Také krov s ležatou stolicí (zavětrovaný ondřejskými kříži) se zachoval ještě z barokní výstavby. Půdní prostor byl zdařile upraven na zasedací síň pro Centrum pro studium vysokého školství. V 2.polovině 90.let 20.století začala rekonstrukce domu (půdní vestavba, sanace zdiva), další oprava (zejména fasády) proběhla po povodni r.2002.