Základní kámen nové nemocnice byl slavnostně položen 10. září 1976. Dodavatelem stavby se stal Unionengineering Bělehrad a náklady na stavbu pokryl Okresní ústav národního zdraví v České Lípě spolu s Investorsko-inženýrskou organizací Most. Autorem projektu byl Vít Obrtel a zodpovědným projektantem Karel Kafka. Výstavba měla být provedena jako jeden investiční celek, nicméně z hospodářských důvodů byla nakonec rozdělena do tří etap. Původně byla plánována jako nemocnice I. typu, ale již v průběhu stavby byl stavební program upraven na nemocnici II. typu. Českolipská nemocnice patří bezesporu k Obrtelovým nejvýznamnějším realizacím vůbec. Dle Rostislava Šváchy se vyznačovala „neokonstruktivistickým tvořivým elánem i promyšlenou kombinací principu kostky cukru a principu ruinky“, kde navzdory složitosti nemocničního provozu bylo pacientům k dispozici v exteriérech i interiérech „neokonstruktivisticky harmonické prostředí“ s takřka hotelovým komfortem pokojů. V tom mu ostatně dává za pravdu i Otakar Nový. Ten v souvislosti s dobovým standardem zdravotnických zařízení podotýká, že „velkonemocnice se dnes podobají velkohotelům… hranice mezi potřebami zdravých a nemocných obyvatelů těchto zařízení se v lůžkové části sbližují a jedině interiéry vyšetřoven, operačních sálů a laboratoří a dalšího příslušenství prozradí podstatné rozdíly v jejich určení.“ Mimořádně zdařilé je především urbanistické zasazení nemocnice do obrazu města. Třebaže se jedná o monoblok, stupňovitou gradací hmot a vyčleněním menších objektů se Obrtelovi podařilo navázat na okolní, drobnější měřítko historické předměstské zástavby, k čemuž přispěl i svažitý pozemek, na němž byl areál vybudován. Členitý terén ovlivnil také systém subtilních předsazených lávek, umožňujících přístup do jednotlivých zařízení pro pěší. Jak si všímá Rostislav Švácha, ústředním problémem se v této době stal pro Obrtela vztah mohutného nemocničního monobloku k městskému i krajinnému rámci, kdy se stavební objem monobloku mohl buď zdůraznit (srov. např. Pavilon interních oborů v Liberci) nebo naopak potlačit, jako v případě České Lípy. Areál je rozdělen na zónu lůžkovou, ambulantní, léčebnou a vyšetřovací a konečně technicko-hospodářskou, zajišťující zázemí. Toto uspořádání, pevně konstituované po 2. světové válce, umožňuje logickou návaznost jednotlivých provozů, nezbytných pro bezproblémový chod nemocnice. Středobodem rozsáhlého komplexu je devítipodlažní a pětitraktový železobetonový monoblok pro dospělé o rozměrech 30 × 91 × 30 m s průjezdem. Pokoje nemocných jsou orientovány na východ a západ. Identický pětitraktový rozvrh zachovávají i doplňkové provozy v navazující části monobloku. K odlišení lůžkové části monobloku slouží balkony a původně i barevné vertikální slunolamy. Okna byla opatřena determálními skly, díky čemuž nebylo nutné aplikovat žaluzie. Technickou zajímavostí je kolektor v 1. podzemním podlaží, sloužící k dopravě zemřelých do prosektury a odpadků do spalovny. Objekt někdejšího starobince v předpolí nového areálu přestal být po otevření nemocnice využíván, třebaže původní projekt počítal s jeho zachováním a implementováním do nového provozu. V roce 1982 byla tudíž ubourána nejdříve křídla, vybíhající z hlavní budovy, která byla následně pro údajný špatný technický stav o několik let rovněž demolována. Lípa tak zbytečně přišla o dalšího svědka své bohaté historie. Nástupy do jednotlivých objektů v areálu jsou orientovány k hlavní komunikaci. Hlavní vstup je ze západní strany, hospodářský provoz je řešen z východní strany a to jak z povrchu, tak i dvoupodlažní podzemní komunikací. Vstup do lékárny, polikliniky pro dospělé a dětské polikliniky pro pěší je skrze lávku v úrovni 1. nadzemního podlaží na druhé straně bloku. Cesty pro pacienty jsou řešeny tak, aby byly co nejkratší a nejpřehlednější. Uprostřed areálu vede páteřní průjezdní komunikace, ukončená na západní straně hlavní vrátnicí a na východní doplňkovou hospodářskou vrátnicí. Z ní je směrem do monobloku příjem dospělých pacientů, vstup pro návštěvy a příjem dětského oddělení. Obě polikliniky a lékárna jsou pak primárně přístupné lávkou pro pěší. Dispozičně architektonický koncept areálu se vyznačuje promyšleným řešením, kdy na centrální monoblok bezprostředně navazuje příčné, stupňovitě pojednané křídlo polikliniky dospělých a na toto křídlo opět kolmo dětské křídlo, obsahující ve spodních podlažích dětskou polikliniku a posledních dvou patrech lůžkovou část. František Čermák ve svém článku o novostavbě dokonce označuje užitý jednosměrný princip řazení lůžkových oddělení a hlavního lůžkového komplementu v jediném bloku za poměrně ojedinělý a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Jednotlivá hospodářská oddělení jsou na sebe řazena lineárně a i zde uplatněný koncept nezapře výrazně racionální koncepci. Nejblíže k monobloku je situována centrální kuchyně se stravovacím provozem, na kterou navazuje ústřední zásobování a dále prádelna, dílny, garáže, dopravní středisko a kotelna. Vzájemně jsou propojeny dvoupodlažní komunikací od monobloku až ke kotelně. Celkový rozvrh areálu pak v severní partii doplňuje trafostanice s olejovým hospodářstvím a na jižní straně patologicko-anatomické oddělení (dokončené až v letech 1984–85 v rámci poslední etapy), kyslíková stanice a sklad stlačených plynů a hořlavin. Robustní monoblokové řešení centrální partie odlehčují vystupující pavlače, předsazené terasy, balkóny i schodiště, díky čemuž získaly fasády značnou plasticitu. Důmyslná je i harmonická skladba hmot s důrazem na čistotu forem, odvolávající se na vrcholné kreace meziválečné architektury. Nejpoutavější prvek pak představuje subtilní předsazené schodiště dětské polikliniky, spolu s organicky utvářeným hlavním vstupem působivá parafráze meziválečné avantgardy. Elegantní, puristické formy podtrhovala i záměrně zvolená teplá barevnost a střídmé geometrické prvky oživující strohé fasády, v čemž lze spatřovat návaznost na Obrtelovo meziválečné dílo. Představuje tak logické završení Obrtelovy osobité tvorby a zároveň dokladem toho, že i zprůmyslněná a typizovaná architektura pod taktovkou zkušeného a výtvarně nadaného tvůrce disponuje nezpochybnitelnými kvalitami.