kostel Sv. Salvátora

Trojlodní chrám bazilikálního typu s polygonálním závěrem má typově dvouvěžové průčelí, z věží se však zachovala jen jedna. Střední část se v přízemí otevírá stlačeným poloeliptickým obloukem s nově upraveným vstupem, nad ním se v obou etážích uplatňují širší poloelipticky zaklenutá okna s gotizující kružbou. Po stranách oken jsou renesanční niky. Boční osy prolamují kosodélná okna, odpovídající průběhu schodiště. Střední část zdůrazňuje v partii střechy trojúhelně ukončený štít. Věž je opatřena vysokou polygonální bání. Boční fasády se až na detaily vzájemně shodují. Nově byl upraven vchod na sev. straně, stejně jako vchod do podvěží na již. straně, kde ke kostelu dříve přiléhal klášter. Závěr kostela vytváří pět stran desetiúhelníka s vystupujími opěráky. Jednotlivé boky prolamují vysoká okna s gotizujícími kružbami. Dominantní část prostoru kostela tvoří hl. lod; do bočních lodí se otevírá čtyřmi dvojicemi arkád nad sebou. Nad arkádami přímo osvětlují loď oválná okna. Tribunu v úrovni patra chrání zděné zábradlí. Klenba lodi je valená s výsečemi. Zachované zbytky renesančních maleb. Západní pole zaujímá pozdně barokní kruchta ze 2. pol. 18. stol. Boční lodě předěluje empora do dvou částí, podklenuta je křížovými klenbami, v patře se objevuje valená klenba se styčnými lunetovými výsečemi. Sakristie po obou stranách mají podélný půdorys, sev. je zaklenuta renesanční klenbou s koutovými výsečemi, v protějškové sakristii byla klenba nověji porušena. Oratoře nad nimi v patře mají rovněž renesanční klenby s hřebínky. Sklepy byly nově upraveny z někdejší krypty, nepochybně jsou až barokního původu.