zámek

Areál zámku je situován v centru města, jihovýchodním směrem od historické zástavby. Tvoří jej budova zámku se čtyřmi nárožními věžemi, kašna uprostřed zámeckého nádvoří, rozlehlý park, nemající již původní velikost ani výraz, zbytek vysoké ohradní zdi a vstupní brána do parku navazují na ohradní zeď. Opevněné sídlo v místech dnešního sokolovského zámku vzniklo při důležité křižovatce zemských cest. Nejstarší písemná zmínka o Sokolově je ze 13. dubna 1279, kdy se v souvislosti s obchodními jednáními připomínají bratři Nothaftové, kteří užívali přídomek „ze Sokolova“ („de Walchenawe“). Tehdy již patrně stála, a jako panské sídlo sloužila, vodní tvrz, která je doložena archeologickým výzkumem. Byla tvořena kruhovou hradební obvodovou zdí (o průměru kruhu 42 metrů), která obklopovala obytný palác obdélníkového půdorysu. Nothaftové prodali panství v roce 1339 Winklerům a od nich se majetek dostává v roce 1366 do správy královské komory. Husitské války se osudu panství nedotkly a po jejich ukončení získal sokolovské panství v roce 1434 Kašpar Šlik. Šlikové kolem roku 1480 přestavěli tvrz na hrad téměř čtvercového půdorysu se čtyřmi nárožními věžemi. Za Wolfa Šlika a jeho synovce Albína došlo k přestavbě hradu na renesanční opevněný zámek, který dal základ dnešní zámecké stavbě. Posledním pánem Sokolova ze šlikovského rodu byl Jan Albín, který se svým bratrem Jáchymem Ondřejem patřil od roku 1618 k vůdcům českého stavovského povstání. Po porážce povstání v rozhodující bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 Jan Albín Šlik uprchl do ciziny a jeho bratr Jáchym Ondřej byl 21. 6. 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Hned roku 1621 byl sokolovský hrad s celým panstvím Šlikům zabaven a roku 1622 prodán Nosticům, významnému rodu pevně oddanému Habsburkům. Sokolovský hrad plnil svou vojenskou funkci při obraně města po celou dobu třicetileté války. V Sokolově se během ní vystřídali jak stavovští, tak císařští, saské vojsko, bavorská armáda a naposledy Švédové, kteří město a poškozený hrad v roce 1648 vypálili. Sokolovský hrad byl po útocích v průběhu války zcela zničený a proto jej nechal přestavět jeho majitel Jan Hartvik Nostic v pozdně renesančních formách na pohodlný zámek. Přestavba byla provedena v letech 1659–1663. Kolem roku 1730 bylo upraveno okolí zámku ve stylu francouzské zahrady s bohatou sochařskou výzdobou. Roku 1742 za válek o rakouské dědictví obsadili zámek Francouzi, za sedmileté války roku 1762 město a zámek vyplenili Prusové. V letech 1800–1805 nechal osvícený hrabě Bedřich Nostic-Rieneck zámek důkladně opravit a upravit v klasicistním stylu. Drobné stavební úpravy byly prováděny dále v roce 1870 a kolem roku 1880 byly staré střechy zámeckých věží nahrazeny stanovými, které se zachovaly dodnes. V 70. letech byly prováděny opravy fasád, interiéru a přízemí zámku bylo adaptováno na obřadní síň a reprezentační prostory města. Opravy však byly provedeny nekvalitně a vzhledem k historickému významu budovy necitlivě. V letech 1993–1994 došlo k nové generální opravě zámku. Tato poslední obnova respektuje klasicistní architektonický výraz z počátku minulého století. Fasády zámku dostaly charakteristickou cihlovou barvu a okenní ostění a portály byly zvýrazněny barvou bílou. Zámecký park, významný krajinný prvek představuje v centru města dendrologicky nepříliš bohatý dnešní zámecký park nazývaný Husovy sady, který představuje pozůstatek bývalé zámecké zahrady a obory se zajímavými menšími vodními plochami. Je přitažlivý úpravou vodního toku a rybničních ploch na Lobezském potoce s pěknými pobřežními partiemi. Za éry Nosticů-Rhineků bývaly u parku také skleníky s pověstnou kulturou ananasů. Z významnějších dřevin stojí za zmínku vzrostlý exemplář javoru stříbrného, který je největší na Sokolovsku s obvodem kmene téměř 4 m. Ozdobou jsou pak především mohutné domácí dřeviny (porosty olše lepkavé a duby), které připomínají původní listnaté porosty Sokolovské pánve. Část parku s vodními plochami není předmětem památkové ochrany. Historicky k zámeckému areálu dále patřily objekty: Městská tržnice, severně od budovy zámku je hospodářská budová patřící k zámku, která byla využívána jako konírny. Přilehlá jednopatrová čtyřkřídlá budova, která je poznamenaná vícečetnými přestavbami, je dnes sídlem mnoha obchodů a organizací, představuje bývalé sídlo správy nosticovského panství. Oba dva objekty pocházejí z 19. století a po různých účelových přestavbách v minulosti i v současnosti nemají velkou uměleckou hodnotu. Naproti tržnici stojící budova myslivny je propojena s objektem tržnice branou s kovanou mříží, která navazuje na ohradní zeď dnešního dvora. Tento objekt z 18. století je v současné době sídlem ředitelství Krajského muzea a knihovny v Sokolově. V minulosti sloužil jako sídlo správy nosticovských lesů. Za objektem myslivny se nachází poslední zbytek městského opevnění Sokolova – zeď a část hranolové věže ze 16. století, zbudované z lomového zdiva. Vše je však dnes ukryto před zraky kolemjdoucích pod novodobými omítkami. Opevnění je v ÚSKP zapsáno samostatně pod r.č. 41230/4-4037. Poslední budovou v popisovaném areálu je barokní domek s mansardovou střechou z 18. století. Původně sloužil jako obydlí zahradníka, ale později býval využíván pro pobyt vychovatelů dětí hraběcí rodiny Nosticů. Jako nejznámější vychovatelé a učitelé zde působili při výchově čtyř synů hraběte Františka Antonína Nostice (1725–1794) historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753–1829) a historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734–1801). V ÚSKP je zapsán samostatně pod r.č. 14441/4-4039. VÝPIS Z ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH ZÁMKU - 1994 - na místě staré Šlikové nechali r. 1480 postavit novou, která tvoří jádro dnešního zámku. Podle současné dispozice lze předpokládat zásadní pozdně renesanční úpravy a rozšíření tvrze na zámek (ještě šlikovský), při kterém již tehdy vznikly okrouhlé (resp. polygonální) věžice. V době po pol. 17. stol., kdy údajně měl být vybudován dnešní zámek, se již tento architektonický typ nepoužíval. Pozdně renesanční stavba byla zničena několikerým dobýváním za třicetileté války, proto nový majitel Jan Hartwig Nostic přisoupil k obnově zničené stavby r. 1663. Zámek pak Nosticové nechali upravit a výrazně přestavět r. 1805, za této přestavby získal čtyřkřídlý objekt dnešní střízlivý vzhled. Zachovalo se barokní vybavení zámecké kaple, umístěné v jedné z věží, štukové stropy však pocházejí až z klasicistní přestavby (datovány 1805).