Lokalita se nachází na skalnatém ostrohu s kótou 485 m nad pravou stranou Pustého žlebu s tokem Punky. Z první fáze stavby pochází zadní část hradu (70x25 m) bezprostředně nad žlebem. Byla dvoudílná, ale podle tehdejšího zvyku, který byl uplatňován v širším okolí, nebyl přední díl od zadního oddělen příkopem, nýbrž jen hradbou. Protáhlý ovál zalamované hradby v čele přes 2,5 m silné dosahoval výšky více jak 9 m a budovy k ní byly přistaveny na spáru. Nebylo by to nic divného u menšího stavení v přední části, které je dochované jen v reliéfu. Poněkud to však překvapuje u velkého, zřejmě trojprostorového paláce, z něhož se dochovaly dvě masivní zdi západního oddělení až do výše stropů prvního patra. Právě z dochovaného kouta vedla chodbička na ochoz hradby předělující zadní hrad. Vstup do jádra asi zprostředkovala budova vysunutá do svahu na severovýchodě, k níž se chodilo po terénním stupni. Čelo hradu lemovala parkánová zeď, na jihu zjištěná archeologicky a posílená ještě obloukem valu. Přístupu k čelu bránil dvojitý příkop (š. 8 a 13 m) vysekaný napříč skalnatého hřebene a to tak, že ho rozděluje přibližně 3 m široká skalní bariéra se svislými stěnami. Před těmito příkopy se nachází rozlehlý a severovýchodním směrem se rozšiřující přední hrad o délce 100 a největší šířce 42 m. Na pahorku v nejvyšším místě skalnatého hřebene je vidět nároží osamocené hranolové věže, která stála za zalamující se čelní hradbou, před níž je vyhlouben oblouk šíjového příkopu. Věž chránila přístupovou cestu, která vedla hluboko pod ní po úbočí do brány v úskoku hradby a pak mezi hradbou a hřebenem směrem k zadnímu hradu. Ke vzniku předhradí se zřejmě vztahuje listina z r. 1349, podle níž byla ukončená stavební aktivita purkrabího Mikuláše oceněna biskupem Janem Volkem udělením rychty ve Svitavách. Pozoruhodné jsou dvě křídlové zdi vybíhající do svahů a bránící proniknutí útočníků do příkopů před jádrem, které byly na bocích otevřeny do svahů.