Opevnění vnitřního hradu tvoří vlastně jen západní a východní úsek hradby (se zbytky úzkého přistavěného křídla), spojující (na bocích) severní a jižní palác (oba třemi stranami zapojeny do obranného systému) a vymezující tak vnitřní nádvoří. Západní zeď je převážně zachována jen v úrovni terénu nádvoří, avšak v severním úseku vystupuje z obou stran prudce stoupající torzo, dosahující téměř původní výše. Při terénu průchodný otvor se z obou stran se segmentovým záklenkem, vnější líc velmi dobře, vnitřní hůře zachován. Východní zeď opět jen v úrovni nádvoří, zevně tvořící asi 4 m vysokou opěrnou zeď, přerušenou dvěma průrvami: jižnější vede novodobé provizorní schodiště, severnější v místě býv. napojení severního křídla. O zeď se opíralo křídlo v šíři věže, jehož vnitřní zeď je právě u věže nejlépe patrna (vnitřní líc odhalen i novým archeologickým výklizem). Příčně dělící zdi jsou nejlépe patrny při zmíněné jižnější průrvě v hradbě. U severního palácestopy východního křídla zcela mizí. Nádvoří horního hradu velmi nerovné, zčásti zastižené s archeologickými sondami, jednak na valounovou dlažbu (severní a jihovchodní části), jednak na špičkách zčásti ošlapaný prorostlý masiv (na jihozápadě).