budova památníku

Budova jednoduchého obdélného půdorysu s plochým zastřešením byla situována do prostoru pietního území, budovaného podle konceptu Ladislava Žáka z druhé poloviny čtyřicátých let. Přestože architekt Driml citlivě zvolil umístění objektu, původní idea Žákova komorního řešení památníku, spočívající v komponovaném přírodním utváření, kdy tzv. „hrobodomy“ doplňoval pouze přirozený přírodní rámec, byla přerušena. S realizací památníku probíhaly terénní a sadové úpravy, výstavba restaurace v obdobném stylovém řešení. Současně bylo vytvořeno jednotné interiérové řešení budovy, později doplněné symbolickými uměleckými díly a prostorem krypty. Opticky měl být prostor muzejní síně spojen zasklenou severní stěnou s pietním územím, umožňoval průhledy na památníky stavení, monolit i vrchol kopce Zárubka. Výrazný basreliéf železobetonové stěny před hlavním vstupem a kamenné obložení stěn objektu upomíná na brutalistní styl. Také ve vnitřních prostorách se významně uplatňuje prvek kamene (podlahy, obložení stěn z neopracované žuly). Opláštění objektu tvoří kombinace prosklené stěny v hliníkových rámech a kamenného obkladu leštěnými žulovými deskami.