rudný důl - rudné doly na Bludné

V oblasti Bludné (Irrgang) SV od Horní Blatné se nacházela významná ložiska cínovce a železné rudy, která byla dobývána již před založením Horní Blatné, nejpozději od roku zhruba 1515, pravděpodobně však již koncem 15. století. První písemná zmínka o Bludné pochází z roku 1531, kdy byla na 15 let propůjčena „stará Bludná“ čtyřem těžařům ze Saska, kteří drželi důl již předtím. V roce 1532 se do nově založené Horní Blatné přestěhovalo z Bludné 7 rodin. Hlavní železorudné doly sledovaly tzv. bludenskou poruchu – obrovské zlomové pásmo směru SZ–JV o délce cca 18 km, jež bylo určující pro vznik křemenných žil s obsahem hematitu, popř. i manganových rud – a patřily k nim zejména doly Alter Göpel a Gustav přímo na Bludné, Pomoc Boží a Nanebevzetí Panny Marie v části Bludné zvané Totenbach a důl František v Luzích. K odvodnění těchto dolů sloužila jednak štola Pomoc Boží ležící na JZ úpatí Sněžné hůrky, především však pozdější hluboká dědičná štola František ražená od 18. století z údolí Černé u Luhů. Vodu k pohonu důlních zařízení pak obstarával Blatenský vodní příkop, který Bludnou, resp. Totenbachem (Mrtvým potokem) prochází. Greisenové žily bohaté na cínovec byly v prostoru Bludné a Sněžné hůrky objeveny nejpozději počátkem 16. století a spolu s dalšími výskyty rud v blízkém okolí daly zřejmě podnět k založení blízké hornické osady Háje (německy Zwittermühl = mlýn na cvitr, tj. na cínovou rudu) i osady Bludná. Dolování na cínovec se na Bludné, která v 16. století svým významem soupeřila s Blatenským vrchem, soustřeďovalo jednak do vlastní osady, kde pracovaly doly Jiří, Bohatá útěcha, Bohaté dílo, Tur, Narození Panny Marie či Drahá kožešina (pozůstatky posledně jmenovaného dolu patří k nejhezčím příkladům dolování greisenových žil přímo od povrchu v hornoblatenském revíru), především ale do prostoru Sněžné hůrky (Schneebergl – malý Schneeberg, podle původu prvních havířů). V okolí Sněžné hůrky (kóta 948 m n. m. vlevo od cesty Bludná-Háje) byly ve 20. a 30. letech 16. století i později postupně založeny desítky (minimálně dvacet) převážně menších, nehlubokých dolů na cín, k větším dílům pak patřily zvláště doly Vavřinec a Svatý duch na západním úbočí Sněžné hůrky a Volská štola na východním úbočí vpravo od cesty Bludná–Háje. Největší byl důl Zuzana poblíž vlastní kóty. K hlavním dobývaným žilám patřily žíly Svatý duch směru V–Z, žíly Bůh Otec a Vavřinec přibližně SJ směru a žíla Zuzana směru SZ–JV. Z historických pramenů vyplývá, že v roce 1535 patřila nálezná jáma na Volské štole mezi Sněžnou hůrkou a Přední Bludnou, zvaná Ochsenstal, Františku Gutkeszovi, pocházejícímu ze starého těžařského rodu z Krupky. Nejintenzivnější období exploatace zdejších cínovcových žil spadá do 16. století, po přestávce ovlivněné třicetiletou válkou však byly doly na Sněžné hůrce v provozu také v 18. století a krátce i na počátku 19. století. Doly Volská štola (zobrazená už na Müllerově mapě Čech z roku 1720), Zuzana a Vavřinec byly v letech 1708 až 1760 provozovány soukromým těžařstvem a v roce 1804 až 1817 státem. Doly na vlastní Bludné těžily v 18. století z toho, že byly napojeny na dědičnou štolu František, takže v nich byla možná i těžba z větší hloubky. Na dole Drahá kožešina skončila těžba v roce 1810, těžba železných rud na dole Pomoc Boží však přetrvala až do konce 19. století a na dole Gustav probíhala krátce ještě za první světové války. Po druhé světové válce Bludná téměř zanikla (dnes jsou zachovány dva domy), okolní obce s historickou těžbou, jako Luhy a Háje, zanikly úplně.