Ves Kopaniny, původním názvem Krugsreut, nacházející se 5 km SV od Aše v okrese Cheb, byla založena zřejmě již ve 12. nebo 13. století. Roku 1315 již nepopiratelně existovala, neboť tehdy byla zmíněna jako majetek Feiltschů ze Sachsgrünu. Záhy po tomto datu ji získali Neubergové a přičlenili k panství hradu Neuberg - Podhradí. Závěrem 14. století sice ves nakrátko získali chebští měšťané, ovšem zanedlouho ves drželi i s hradem Neubergem Zedtwitzové, kteří se pak na Ašsku udrželi až do 20. století. Kopaniny se v jejich majetku připomínají prvně už roku 1413. Po více než sto let pak vesnice tvořila součást panství Neuberg - Podhradí. Až počátkem 16. století z ní Zedtwitzové vytvořili samostatné zboží se sídlem jedné z větví tohoto široce rozrozeného rodu. Snad se tak stalo za Jana ze Zedtwitz, neboť z roku 1537 se v jeho listu poprvé mluví o kopaninském panském sídle. Kopaniny poté sloužily jako sídlo jedné ze zedwitzovských větví. Po rozdělení jejich majetku na Ašsku tvořily součást tzv. Horního Podhradí. Další informace o zdejším panském sídle přináší několik ikonografických a inventárních pramenů ze 17. století. Snad z roku 1615 (1635)? je na rukopisné mapě Ašska vyobrazeno pod označením Krugsreut zřejmě poničené sídlo s nárožními věžemi. Údajně vzhledem k poškození během třicetileté války byla provedena za Josefa Adama ze Zedtwitz v letech 1677 až 1678 rozsáhlá rekonstrukce a přistaveno nové křídlo zvané Nový dům. Z roku 1682 pochází epitaf v kostele v Podhradí s podrobným vyobrazením zámku s nárožními věžemi, oprávněně ztotožňovaný s kopaninským sídlem. Z roku 1684 pak pochází velmi podrobný inventář o 144 foliích popisující majetek zemřelého Josefa Adama ze Zedtwitz (+ 11. 2.), mj. zámky v Podhradí a v Kopaninách, neobsahuje však popis všech místností zámku. Po srovnání údajů 1. vojenského mapování je evidentní, že k zásadním změnám kopaninského sídla došlo po roce 1767, kdy byla část areálu zbořena, především nárožní věže, na mapování ještě zčásti zachycené. Další půdorysné úpravy vedlejších budov byly provedeny dle srovnání katastrálních map během druhé poloviny 19. století. Areál byl však stále udržován jako panské sídlo včetně přiléhajícího parku. Teprve ve 20. století, v souvislosti s úpadkem Zedtwitzů, přešly Kopaniny do cizích rukou. Po roce 1945 byl bývalý velkostatek zestátněn, poplužní dvůr se zámkem se stal součástí majetku místního státního statku, opuštěn po polovině 20. století a postupně demolován. Zachována zůstala jediná vyhořelá budova, která bývá interpretována velmi široce od tvrze až po seník. Z celého areálu bývalého zámeckého areálu v Kopaninách jsou dnes v nadzemních konstrukcích dochována torza čtyř budov. Budova uzavírající areál od východu je dochována v torzální podobě v rozsahu soklu a zbytku čelní cihelné stěny. Na severozápadě je na hraně svahu zachováno torzo zdi z lomového kamene. Nepatrné torzo další budovy, která uzavírala areál od jihu, je dochováno v podobě severozápadního nároží s torzem špalety vstupu a kamenného ostění, přiloženého od jihu k jediné celistvěji dochované budově. Tato patrová budova zhruba obdélného půdorysu byla do požáru kryta vysokou sedlovou střechou uzavřenou na bočních stranách trojúhelnými štíty. Dnes jsou dochovány pouze dva cihelné štíty, vymezující na jižní straně zřejmě podkrovní místnost. Ta byla osvětlena od jihu dvěma obdélnými okny ve štítě. Z krovu zůstalo pouze několik zřícených trámů. Dvorní, východní průčelí je v přízemí šestiosé, vlevo s nakoso postaveným obdélným rizalitem, který je ve třech vnějších stranách členěn okny. Osy jsou tvořeny obdélnými vstupy nebo okny, nápadná je značná nepravidelnost rozestupů. Rizalit od úrovně podlahy patra přechází do pětibokého útvaru. Ten je na rozdíl od přízemí vyzděn z cihel. Fasáda je tvořena hrubou omítkou, plasticky zvýrazněnou pouze plochými hladkými šambrány kolem oken, kordonovou římsou a podokapní římsou, která je však z větší části zřícená. Rizalit má členění s lizénami v nárožích. Jižní štítová fasáda je dvouosá, v obou podlažích členěná obdélnými okny, v patře shodnými s okny ve dvorní fasádě. V přízemí jsou úzká okna v kamenném neprofilovaném ostění. Štít je oddělen úzkou římsou. Pravá část je zúžena tělesem rizalitu, v jeho přízemí je z čela veden vstup do suterénu. Severní strana je velmi poškozená, stěna z lomového kamene je z poloviny zřícená, zbytek je téměř bez omítek. Při severovýchodním nároží je pouze zbytek zdiva patra. Západní fasáda je rozdělena odsazením v půdorysu na dvě poloviny, pravá, ustoupená, je trojosá s okny rozdílných formátů. Fasáda zde měla pouze hladkými šambránami zvýrazněné otvory. Dispozice přízemí a suterénu je jednoduchá, jednotraktová, s výjimkou střední části, která je směrem k západu mírně půdorysně rozšířena o úzký díl. Celkově je přízemí rozděleno do pěti místností.