Věž je šachta postavená z cihel, má u paty vnějšího průměru 13,34 m, vnitřní průměr 8m, v hlavách 8,8 m a 7,2 m při výšce 25,5 m. Na šachtě ukončené žulovými plotnami spočívá železná nádrž systému Klonne o světlém průměru 8m a výšce plášte 5,8 m, síla plechu v plášti 8 mm, visutého kužele 10 mm. Na plechový plášť této nádrže je namontována vrchní nádrž systému Jetze o průměru 11 m a výšce pláště 5,65 m, síla plechu této nádrže je zdola nahoru 6, 6.5 a 7.5 mm, kuželu 8 mm, kuželového segmentu 10 mm. Středem obou nádrží prochází dutý válec o průměru 2 m a z plechu 6 mm silného, se železnými schody, vedoucími k nádržím. V odstupu 80 cm od nádrží je okolo nich provedena vnější stěna s rabicovou omítkou 5 cm silnou, zavěšená na železné konstrukci, která tvoří dřík věže, nad hořejší nádrží se klene železná kupole 7.8 m vysoká, zvenčí krytá měděným plechem, uvnitř vyložená sádrovými plotnami. Korunuje ji vyhlídková lucerna s hromosvodem a s “Gambrinem” jako větrnou korouhví. Do lucerny vedou točité schody a pokračování schodiště, procházejícího nádržemi. Věž je do úrovně 22,5 m zděná, do výšky 39 m je betonový obvodový plášť. Vodárenská věž je přinejmenším v rámci Plzeňského kraje ojedinělá svým technickým řešením, spočívajícím v umístění dvou nestejně velkých nádrží (na říční a pramenitou vodu) nad sebou. Neobvyklé je také konstrukční řešení věže, jejíž spodní část je zděná a horní část, jejíž součástí jsou zmíněné nádrže, je ocelová, s tenkým betonovým pláštěm, zavěšeným vně nosné konstrukce. Netypický je také přístup k nádržím a k vyhlídkové plošině nad nimi – po rampě ve tvaru šroubovice, vykonzolované do vnitřního prostoru věže a dále po točitém schodišti, které prochází nádržemi. Zmíněná rampa pravděpodobně souvisí s architektonickým pojetím vodojemu ve formách nepříliš obvyklých u nás, inspirovaných majáky z oblasti Severního moře. Podle dostupné historické dokumentace v prvních letech po dokončení byla lucerna vystupující ze střechy vodojemu dokonce vybavena světlometem a otočným zrcadlem.