Opevněné feudální sídlo typologicky odpovídající tvrzi až menšímu hrádku vzniká patrně po polovině 13. století, kdy ves Boršov vlastnil vladycký rod užívající predikátu z Boršova a erbu se znamením střely. Prvním jeho známým zástupcem je Albert z Boršova zmiňovaný k roku 1261. V roce 1290 byla již tvrz zřejmě opuštěna. Zaniklá tvrz u Boršova leží na levém břehu Vltavy, na vnější straně oblouku řeky. Tvrziště je situováno na malé trojúhelníkovité ostrožně chráněné ze tří stran přírodní konfigurací – z JV příkrým srázem k Vltavě, ze SZ hluboce zařízlou roklí a na JZ straně údolím bezejmenného potoka ústícího zde do řeky. Vlastní tvrz byla zbudována v nejvíce strategické poloze na samotné špici ostrožny, která byla od okolního terénu oddělena dvěma pásy fortifikací. Hlavní vnitřní pás, který byl tvořen hlubokým příkopem s vnější hradbou dochovanou v podobě valu, obklopoval tvrz ze tří stran a na jihu se připojoval ke hraně srázu nad Vltavou. Potřeba dostatečně zajistit obranu tvrze na této nejvíce ohrožené přístupové straně vedla k vybudování vnější linie opevnění, které se opět skládá z příkopu a vnějšího valu, jejichž rozměry jsou však menší než u pásu vnitřního. Současný přístup do jádra tvrze vede přerušením obou valů a po úzkých šíjích přes příkopy na Z straně a zřejmě odpovídá původnímu vstupu. Vnitřní plocha tvrziště má tvar nepravidelného lichoběžníka o rozměrech cca 40 x 25 m. Nedochovaly se na ní téměř žádné stopy vnitřní zástavby, terénní hrana na S okraji a mělce zahloubený objekt na klesajícím Z výběžku mohou být novověkého původu.