Kulturní dům je situován na jižní straně náměstí Sítná, naproti další výrazné dominantě tohoto prostoru – Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT (zachované ve hmotě, ale bohužel bez autenticity). Jedná se o nízký solitérní horizontální objekt o čtvercovém půdorysu s vnitřním atriem, postavený z monolitické železobetonové konstrukce. Zastřešení velkých prostorů je z ocelových vazníků. Celkový obestavěný prostor je 48,280 m2. Architekturu charakterizuje souhra vertikál a horizontál, ustupujících (přízemí) a předstupujících částí (akcentovaná hmota horních podlaží), velké prosklené plochy s hliníkovými profily doplněné rastrem menších okenních otvorů v závislosti na funkci stavby, sochařsky tvarované střešní technické nástavby a specifická materiálová kombinace, kde vyniká travertinový obklad a obložení panelů prefabrikovanou rotačně mačkanou mozaikou světle modré barvy, vyráběnou ve sklárnách v Jablonci nad Nisou (později Preciosa). Tři průčelí mají původní skladbu stále ještě dochovanou (byť lokálně s nevhodnými úpravami). Modernizačními úpravami nejvíce utrpělo boční jižní průčelí, které bylo zatepleno a opatřeno novým obkladem, zcela odlišným od původní koncepce. Toto průčelí se naštěstí neprojevuje ve vnímání stavby z prostoru náměstí. Objekt původně obsahoval čtyři základní provozní části kolem atria – 1. sálovou část s kuloáry, 2. restaurační část, 3. kino, 4. klubovní a osvětové části. Technický suterén se nacházel pouze v severozápadním rohu. Restaurace se salónky a kuchyní v přízemí (kapacita 100 osob) byla přístupná ze vstupní haly, měla dvě herny a byla vybavena krytou terasou s výhledem. Bufet v předsálí byl rovněž výtahem propojen s kuchyňskými sklady. Klubovní a osvětová část byla soustředěna do třípodlažního traktu přístupného ze vstupní haly samostatným schodištěm a také přímým vchodem zvenčí. Hlavní vstup ve východním průčelí je z náměstí přes vstupní šatnovou halu, ze které byl původně průhled a přístup do prostoru atria (dnes zčásti dispozičně pozměněno, otevřené atrium se změnilo v uzavřený prostor tělocvičny, hliníková velká okna atria jsou ale zčásti zachována a viditelná z různých místností patra). Čtvercové atrium s obvodovou pergolou rozdělovala dlažba do pravidelného rastru travnatých ploch, s bazénkem a ústřední figurální plastikou (plastika je zachována a nachází se před kulturním domem, na severozápadní straně). Z haly se vystupuje do patra sálové části, nebo odtud byly přístupné další místnosti (kluby, fotokomora a kanceláře). Její součást tvořily dvě šatny se skleněnou mozaikou od výtvarníka Karla Součka, ze které na místě zůstal zachován pouze zlomek (šatna je dnes dispozičně rozdělená a mozaika sejmutá a uložená v Poldi Kladno). Hlavní hala se schodištěm do patra s foyer je ještě celkem dobře dochována a poukazuje na původní charakter místností – velké prostory s dostatkem světla a umělecké působení prostoru. Značně působivá je bílá mramorová dlažba v kombinaci s akcenty černého mramoru v trojúhelných nebo obdélných tvarech, které označují směr příchozího nebo zastavení (u šaten, u barů apod.). Tato dlažba byla původně v hlavních komunikačních prostorách kulturního domu a je z velké části zachována. Ve foyer v patře vyniká strop (s novým technickým podhledem), ale se zachovanou ojedinělou sestavou svítidel od významného sklářského výtvarníka Stanislava Libenského. Organicky tvarovaná svítidla kombinují nad sebou řazené koule, polokoule, válce a ovály s konvexními a konkávními spojkami s reliéfní šrafurou nebo broušeným vzorem. Bylo zde použito více jak 260 jednotlivých svítidel tvořících vždy skupiny 10–15 totožných kombinací. Foyer propojuje sálovou část 1. patra, zpřístupňující velký sál s balkonem a přednáškový sál nepravidelného půdorysu při hlavním průčelí. Nejreprezentativnějším prostorem kulturního domu je hlavní velký sál v patře (pro 1000 diváků) s galerií ze dvou stran, který byl původně spojen s atriem venkovním dvouramenným schodištěm (nedochováno). Restaurační obsluha hlavního sálu v obou podlažích byla zajištěna z přípraven, výtahy spojenými s hlavní kuchyní. Mnohoúčelový hlavní sál s galerií se dochoval z velké části v původním stavu (architektonické členění s válcovými pilíři, parketová podlaha, dřevěný obklad stěn, zábradlí balkonu, sled nástěnných atypových vertikálních svítidel, původní sestava dvoukřídlých atypových dveří, původní kovové židle s novým čalouněním). Nejpůsobivější jsou sochařsky tvarované stopní podhledy hlavního sálu, kde zastropení ocelovými vazníky a vytápění topnými „podstropními hady“ kryje lámaný akustický podhled. Umožňoval bezproblémovou cirkulaci vzduchu, ale také tvarově kontrastoval s organicky formovaným balkonem a jeho schodišti. Všechny velké prostory byly vybaveny klimatizací, s přitápěním ze stropních zavěšených hadů systému Frenger. Výjimečně se v hlavním sále zachovala také výtvarně pojatá opona (dochována ze dvou třetin, nedávno bohužel třetina opony chytla plamenem). Ze společného předsálí je přístupný také malý sál, který se stále dochoval z velké části v původním stavu, s dřevěným obložením, specifickým zastropením, vertikálními nástěnnými atypovými svítidly, dvěma dvoukřídlými dřevěnými dveřmi s čtvercovým madlem). Z přísálí a bufetu bylo možné se dostat do učeben a baletní zkušebny. Baletní sál, původně otevřený do druhého patra, byl bohužel předělen s novým stropním podhledem, ale stále se zde zachovala rozměrná zrcadla s kovovými úchyty. Baletní zkušebna sousedí s kinosálem pro 500 návštěvníků, s přístupem po dvou schodištích z předsálí. Ten zabíral stejnou plochu jako jeho přízemní části a jeho stěny byly obloženy akustickými korkovými foliemi. Po rekonstrukci sálu kina zůstalo jen původní působivé zastropení a vstupní dveře (shodné jako u velkého a malého sálu). Kino má zcela samostatný provoz a je včleněno do čtvercové dispozice tak, aby prostory promítacího plátna byly organicky navázány na prostory jeviště hlavního sálu. Vstupní hala kina v přízemí sestává ze dvou částí – čekárenská hala s pokladnou a šatnou. Je zde také samostatný východ z kina. Ve druhém patře navazovaly prostory sálů a bývalé klubovny. I zde se zčásti zachovaly původní obložení a prvky. Budově uškodila změněná funkce určitých částí kulturního domu, nejvíce v přízemí. Restaurace a kuchyně se v 90. letech 20. století proměnily na samoobsluhu. Místo toalet a části bývalé herny restaurace vznikl Café bar Plech s nevkusnou zahrádkou. Mnoho oken bylo vzhledem k těmto úpravám zaslepeno nebo částečně upraveno. Další vzdušné a působivé prostory kina zanikly nevhodnými úpravami restaurace. Klub v přízemí nahradily prostory casina. I přes úpravy v exteriéru i interiéru, místy s velkou mírou nevkusu (například červená barevnost stěn foyer a dveří hlavního sálu), zůstala podstata stavby stále zachována, včetně hlavních reprezentativních prostor (foyer, hlavní, malý a baletní sál, předsálí galerie, kino), původního designu (atypové dveře, obložení stěn, mramorové dlažby, svítidla, židle, stoly) či zčásti dochovaných uměleckých děl (unikátní opona, figurální socha z atria, obnovitelná mozaika, unikátní sestava autorských svítidel stropu ve foyer).