Výšinné sídliště je situováno v nadmořské výšce 420 – 436 m na relativně plochém temeni široké ostrožny chráněné ze tří stran příkrými svahy nad vodními toky. Na J a Z straně je ostrožna obloukovitě obtékána Jelením potokem ústícím do Vltavy, která chránila V a SV strany, v současnosti je vltavské údolí zatopeno vodami orlické přehradní nádrže. Původní výškový rozdíl mezi vodní hladinou a oppidem byl více než 120 m. Vlastní ostrožna orientovaná ve směru SZ – JV je oklopena opevněním, které kopíruje hranu svahu a na SZ straně přetíná 120 m širokou přístupovou šíji. Vnitřní areál má nepravidelně oválný tvar s delšími osami 500 ? 270 m, celková výměra opevněné plochy je 13,5 ha. Fortifikace o délce 1,6 km byla vybudována zřejmě jednorázově a to jednotnou technikou typickou pro oppidální období – čelní kamenná zeď široká 60 cm byla zpevněna vertikálními trámy a na vnitřní straně se opírala o hradební těleso s vnitřní roštovou konstrukcí. Nad lépe přístupnými svahy nad údolím potoka byla hradba doplněna vnějším příkopem, nejohroženější šíjové opevnění bylo zesíleno dvěma paralelně vedenými příkopy částečně vytesanými do skály. Rovněž exponované S nároží bylo zřejmě baštovitě zesíleno. Celá fortifikace je datována do mladší doby laténské, výzkumy nepotvrdily existenci jejího staršího předchůdce. Destruované opevnění má v současnosti podobu valu. Protože při jeho budování byl využíván sklon svahu a různé terénní hrany, je jeho vnější výška značně větší než výška vnitřní (na J a JZ straně 4- 6 m vnitřní a 1 – 1,5 vnější). Šíjová linie opevnění se v terénu projevuje valem vysokým 5 – 6 m na vnější a 1 – 2 m na vnitřní straně, z obou příkopů je patrný pouze vnitřní o hloubce asi 1 m. Do oppida se vstupovalo dvěma branami, z nichž každá patří k jinému typu. Ulicovitá brána na S straně vznikla souběžným vedením dvou křídel hradební linie, její z obou stran chráněný koridor je dlouhý 200 m. Vstup do koridoru byl zajištěn zesíleným pravoúhle zalomeným nárožím hradby, uzavírací prvek ve formě věžovité stavby lze na základě analogií předpokládat v místě vyústění brány do oppida. Druhá brána se nacházela na protilehlé straně zhruba uprostřed JV úseku hradby. Jedná se o asymetrickou klešťovitou bránu vzniklou přerušením linie opevnění a zatažením obou konců hradby do vnitřní plochy. Tři středové kůly v jejím uzávěru spíše než na věžovitou vestavbu ukazují na určitou formu přemostění. Plošně nevelký výzkum vnitřního areálu oppida neprokázal systematickou zástavbu ani přítomnost většího množství trvale žijícího obyvatelstva. Stopy osídlení byly zjištěny na omezeném prostoru na S okraji a ve střední části oppida, kde lze předpokládat nejspíše stavby dvorcového charakteru. P. Drda vysvětluje sporadické osídlení nevězického oppida jeho rustikálním rázem a poměrně krátkou existencí. Archeologické nálezy jej datují do stupňů LtC 2 až LtD 1, přičemž vlastní opevnění bylo vybudováno kolem roku 120 př. n. l. Zánik způsobený mohutným požárem zjištěným na více místech hradby nastal v první polovině 1. stol. př. n. l.