1) obytné stavení 2) sýpka 3) stodola 4) chlévy 5) chlívec s dřevníkem 6) ohradní zeď s bránou a brankou Usedlost leží v obci, severovýchodním směrem od návsi a sestává z obytného stavení, špýcharu, stodoly, chléva, chlívce s dřevníkem a ohradní zdi s bránou a brankou. Všechny objekty kromě chlévů a chlívce jsou roubené. Obytné stavení stojí při jižní straně nevelkého dvora, na něj kolmo navazuje stodola k níž je v podélné ose přistavěn chlév. Špýchárek volně stojí naproti obytnému stavení v čele dvora (v SZ nároží). Vjezd do dvora, ze západu, jednoduchou pilířovou bránou mezi špýcharem a obytným stavením. Zahrada ohrazena ze západu (k silnici) kamennou ohradní zdí. Mapa stabilního katastru z r. 1837 zachytila usedlost čp. 36 téměř ve shodném půdorysném složení jako je tomu dnes, ovšem všechny objekty jsou označeny jako nespalné. S největší pravděpodobností se jedná o omyl. Roubené objekty byly omazané celistvou hliněnou omítkou a mohly se měřičům jevit jako zděné. Jiné hlínou omazané roubené objekty byly běžně označovány jako spalné. Možnost, že by po r. 1837 nespalnou (zděnou) usedlost nahradila dnešní roubená lze téměř s určitostí vyloučit. Další nesrovnalost představuje stavení špýchárku naproti obytnému stavení, to je na mapách stabilního katastru zaneseno na větším půdorysu než je tomu dnes. Stávající roubený špýchar s roubenou klenbou nenese stopy přístavby a chlívec, který k němu přiléhá, vznikl až někdy v první třetině 20. stol. Usedlost dle konstrukčních prvků a stavebních detailů zřejmě vznikla někdy na přelomu 18. a 19. stol., s výraznými stavebními úpravami (zejména obytné stavení) ve druhé polovině 19. stol., úpravami v první třetině 20. stol. (některá okna, dveře, krytina chléva, přístavek chlívce s dřevníkem…) a ve druhé pol. 20. stol. (krytina, některá okna). Velmi zajímavou a cennou je stavba stodoly, jejíž značně archaické konstrukční řešení typologicky přesahuje předpokládané stáří celé usedlosti. Srubové stěny tvořené mírně přisekanou kulatinou či kuláči s přesahy zhlaví v nárožích a konstrukce krovu „na kobylu“ („na vosla“) představují velmi staré konstrukční řešení. Jedná se ovšem o hospodářské (podřadné) stavení a proto nelze vyloučit možnost přežívání mimořádně archaických konstrukčních zvyklostí. Velmi žádoucí je provedení dendrochronologického rozboru dřeva užitého v krovu a stěnách stodoly, které bude sloužit k poznání tohoto vzácně dochovaného konstrukčního systému v rámci celého regionu.