Vlastní město Řečice bylo již od roku 1267 rozděleno na dvě části, přičemž hrad patrně patřil k tzv. Dolní straně náležející ústecké větvi Vítkovců. Po smrti Ondřeje II. v roce 1370 přestávají majitelé panství užívat predikátu z Řečice a přesidlují patrně zpět do Sezimova Ústí. Zánik hradu lze položit zřejmě do období husitských válek, kdy bylo město několikrát dobyto a vypáleno. Z roku 1570 pochází zpráva o rybníku Zrádná, který se nacházel „pod pustou tvrzí jménem Babky“.Zbytky hradu jsou situovány v nadmořské výšce 440 m na nevýrazném plochém návrší nad levým břehem potoka Řečice. Přírodní podmínky poskytovaly hradu ochranu pouze na Z straně, kde se nacházela zamokřená niva potoka a později též rybník Zrádná Bába. Na zbývajících třech stranách byl vybudován fortifikační systém, z něhož se dochoval obloukovitý příkop s vnějším valem. Částečně zanesený příkop je v současné době hluboký 2 – 3 m a jeho šířka se pohybuje mezi 10 a 15 m. Původně se patrně napojoval na dnes již neexistující rybník Zrádná Bába a mohl být napouštěn vodou. Torso vnějšího valu o výšce 0,8 m a šíři 5 – 6 m se zachovalo především na S a SV straně hradu, jeho větší část však byla již v minulosti rozvezena. Jádro hradu má nepravidelně oválný tvar o rozměrech 60 × 45 m s osovou orientací S – J, celá jeho Z strana však byla odtěžena při budování silnice. Rovněž vnitřní plocha hradu byla po jeho zániku několikrát upravována a nyní zde již nejsou žádné stopy původních objektů, nedochovaly se ani pozůstatky obvodové hradby a čtvercové věže zakreslené na plánu A. Sedláčka z roku 1933.