Hradiště Baba leží v nadmořské výšce 435-449 m na temeni návrší přiléhajícího ke strmému skalnatému srázu nad levým břehem Vltavy. Skalní stěně dominuje skalní útvar nazývaný „Baba“, který asi o 10 m vystupuje nad okolní terén a s horní hranou svahu je spojen úzkou šíjí. Na S straně je hradiště chráněno prudkým svahem klesajícím do údolí bezejmenného potoka, který se zde vlévá do řeky. Podobná situace je i na straně J, kde je klesání svahu mírnější a potok protéká asi 400 m od hradiště. Kromě přírodní konfigurace bylo hradiště chráněno fortifikační systémem tvořeným dvěma pásy opevnění. Z prvního pásu se dochoval mohutný val doplněný na vnitřní straně příkopem. Následuje volný prostor o šíři 12 – 15 m, za nímž se nachází druhý pás fortifikace skládající se z vnějšího příkopu a dalšího valu. Nízká valová tělesa, která sledují na vnitřní straně první obranný příkop a na vnější straně příkop druhý, byla některými autory interpretována jako další dva valy. Tyto útvary, které v některých úsecích dosahují výšky až 1 m, však s největší pravděpodobností neplnily fortifikační funkci a bez archeologického výzkumu je jejich účel nejasný. Oba pásy opevnění mají pravidelný podkovovitý tvar a jejich konce se přimykaly ke hraně srázu nad řekou. První vnější val je široký 10-12 m a jeho výška nepřesahuje 2 m Druhý val je na vnitřní straně vysoký 0,5 až 1 m a výškový rozdíl mezi jeho korunou a dnem příkopu je asi 3 m. Celková šíře celého fortifikačního systému je až 60 m. Původní vstup do hradiště nelze při současném stavu znalostí spolehlivě identifikovat, několikanásobné přerušení opevnění včetně absence obou jeho konců je zřejmě důsledkem novodobých zásahů. Plocha akropole o rozměrech cca 80?80 m má tvar kupovitého vrcholu návrší s nejvyšším bodem (kóta 449 m) nad hranou vltavského údolí a se zbývajícími stranami mírně klesajícími k S, Z a J. Povrch akropole je jen mírně zvlněný beze stop vyvýšených či zahloubených objektů. Celkový rozsah hradiště včetně opevnění je asi 2,5 ha. Archeologické výzkumy a nálezy: První výzkum, který na hradišti provedl na sklonku 19. století prof. J. N. Woldřich, se zaměřil opevnění. Při průkopu vnějším valem byla prozkoumána spodní hlinitá vrstva překrytá kamennou destrukcí, obě vrstvy nesly stopy propálení a byly odděleny spáleništní vrstvou uhlíků. Ve vnitřním valu byla zjištěna opačná situace, kdy nad vrstvou tvořenou kameny se nacházela 1 m mocná hlinitopísčitá vrstva. Při drobné sondáži, kterou v roce 1945 provedl na akropoli i předhradí B. Dubský, se podařilo získat menší kolekci keramických zlomků, jež dokládají osídlení v pozdní době bronzové. Posledním nálezem z hradiště je kamenná zrnotěrka vyzdvižená z vývratu v roce 2005. Uložení nálezů: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích (i.č. 13661-13663)