Veselí nad Lužnicí je v pramenech poprvé zmiňováno v roce 1259, kdy je v držení Voka z Rožmberka. Později osada přechází do královských rukou a v roce 1362 získává městská práva. Od roku 1491 se opět vrací Rožmberkům a je začleněno do třeboňského panství. Existence panského sídla není v písemných pramenech doložena. A. Sedláček soudí, že v trati „Talíř“ stála ve 14. století královská tvrz. Tvrziště leží na hraně terasy na levém břehu Bechyňského potoka, asi 500 m od jeho ústí do Lužnice. Skládá se z oválného pahorku chráněného ze tří stran podkovovitým příkopem otevřeným do údolí potoka, který je od tvrziště vzdálen 25 m. Centrální pahorek, jehož delší osa probíhá ve směru SSZ – JJV, má rozměry 45 x 30 m. Jeho výška ode dna příkopu je 5 m, na J straně pak 6 – 7 m. Pahorek má ploché nečleněné temeno o rozměrech 28 x 15 m, malá kruhovitá prohlubeň v jeho V části je recentního původu. Obranný příkop je na nejužší S straně široký 13 m, zejména na V straně se však rozšiřuje až na 18 m. Na J se připojuje ke hraně terasy a jeho oba konce se otevírají do údolí potoka. V ramenem příkopu protéká nevýrazná vodoteč vyvěrající na jeho vnější straně. Rozměry celého tvrziště jsou asi 50 x 50 m. Archeologické výzkumy a nálezy První nálezy byly na tvrzišti učiněny již před rokem 1899, jednalo se o zlomky keramiky, částečně tuhové. V roce 1972 byly na lokalitě nalezeny zlomky keramiky ze 13. – 14. století, další zlomky keramiky a kachlů zde byly získány v roce 1977. Největší soubor nálezů byl objeven v hloubce 2 m při regulaci potoka v blízkosti tvrziště před rokem 1912, skládal se z části mlýnského kamene, železných háků, seker a sochoru, dvou kachlů, čtyř nádob a množství střepů. Uložení nálezů AÚ Praha – exp. Plzeň (př. č. 77/77)