Uzavřená obora je situována asi 1,7 km severozápadně od města Horažďovice v katastrálním území Zářečí u Horažďovic ve volné mírně zvlněné krajině, tvořené poli, loukami a lesy. Obora včetně okolní krajiny tvoří krajinný obraz území severně od Horažďovic. Příjezd k oboře od jihu polní zpevněnou cestou, odbočující ze státní silnice Horažďovice – Malý Bor. Samotná obora o rozloze 4,5 ha má tvar nepravidelného pětiúhelníka. Plocha obory je vymezena na severní straně plnou, z lomového kamene vyzděnou ohradní zdí, na straně jižní oplocením tvořeným zděnými kamennými sloupky s vloženými plaňkovými výplněmi. Jižní hranu obory lemuje příjezdová komunikace, na východní a severozápadní straně obora sousedí s loukami a zahradami, na severovýchodní straně přechází v les, Na západní straně na oboru přímo navazuje bývalé zahradnictví a hospodářský dvůr s ovčínem, dnes částečně využívaný k bydlení. Od něj severozápadním směrem stoupá polní cesta k lesu, po jehož východním okraji se dostaneme až k asi 1 km vzdálenému glorietu. Obora je řešena jako uměle založený přírodně krajinářský park, osázený dřevinami především domácího původu. V oboře se uplatňují souvislé porosty, skupiny stromů i solitéry, v severovýchodní části obory je asi 0,5 hektarový rybník s ostrůvkem a bohatým břehovým porostem. Severozápadně od rybníka dle starší dokumentace existoval na potoce ještě menší rybník, z nějž je dnes patrný pouze zbytek hráze. Terén je členitý, ve východní části nad rybníkem vyrůstá (snad uměle navršená?) vyvýšenina, v jejímž prostoru se uplatňuje řada technických doprovodných prvků, vzniklých pravděpodobně v souvislosti s romantizujícími úpravami obory v 19. století. Patří k nim do svahu vložené tarasní zídky, přírodní amfiteátr, z kamene vyzděná a cihelnou klenbou opatřená grotta a v neposlední řadě i pod terénem procházející průlezná jeskyně, s navazujícími tarasními zdmi, akcentující příchod k jeskyni i východ z ní. Jednotlivé části obory spojuje poměrně hustá síť cest, sledující původní dobové komunikace, zachycené na starších historických mapách. Hlavní vjezd do obory byl na jižní straně ve směru od Horažďovic, kde jsou dodnes patrné pozůstatky původního vjezdu s torzem zděných přízemních objektů po stranách. Cílové dřeviny v oboře jsou především listnaté stromy (dub zimní, dub letní, dub červený, javor mléč, javor klen, javor babyka, buk lesní, habr obecný, olše lepkavá, atd). Z jehličnanů se nacházejí smrk ztepilý, jedle bělokorá, modřín opadavý, atd. V lokalitě se dochovaly nejcennější fragmenty lesního porostu vegetačně odpovídajícího dubohabřinám s dominantním dubem zimním (Quercus petraea), příp. dubem letním (Q. robur) s příměsí lípy srdčité (Tilia cordata). Právě dub zimní vytváří při ohradní zdi na severní straně areálu komponované stromořadí. U rybníka navazují porosty lužního lesa. Obory slouží pro chov rozmanité zvěře v ohradách. Jejich původ pochází z jižní Evropy od Římanů. Obyvatelé střední Evropy je pravděpodobně poznali jako účastníci křížových výprav. Na místě dnešní obory stávala ve středověku ves Chrást, poprvé zmiňovaná k roku 1398, zaniklá v průběhu 15. století. Na místě pusté vsi nechali postavit majitelé Horažďovic Švihovští z Rýzmberka někdy v polovině 16. století oboru. Obora je zmiňována k roku 1566 při dělení majetku mezi bratry Janem, Václavem a Michalem Švihovskými. Počátkem 19. století se uvádí dvůr Chrást. Obora byla změněna počátkem 19. století na park komponovaný v přírodně krajinářském slohu.