železniční stanice Pardubice

Na volném prostoru neomezeném okolní zástavbou stojí nádraží tvořené kombinací několika částí. Střední velkoprostorová odbavovací hala, bohatě osvětlená, spojuje část příjezdovou, odjezdovou a čekací, a soustřeďuje služby cestujícím po svém obvodu, je propojena s ostrovními nástupišti dvěma podchody. V hale, která je nejvíce akcentovaným prostorem se opět uplatňují hlavně obklady - kombinace černých a žlutobílých obkladů z Rakovníka, dvoubarevná mozaiková dlažba. Kratší stěny vzdušné haly zdobí rozměrné barevné mozaiky s náměty kosmu, zvěrokruhu a drážní turistiky. Východní křídlo tvoří dopravní kancelář a řídící stavědlová věž. V západní části se nacházejí další technické, zdravotní a sociální služby, ta je pak ukončena čtyrpodlažním objektem s byty. Protiváhu k horizontále haly tvoří šestipatrový hotelový trakt s gastroprovozy v přízemí a kinem v suterénu, na který navazuje i zahrádka restaurace, předsunutá do prostoru Pernerova náměstí. Konstrukčně je nádraží řešeno jako monolitický železobetonový skelet s trámovými a deskovými stropy, 90 metrů dlouhá a 21 metrů široká hala je zastřešena železobetonovou skořepinou s patnácti klenbami. Vnější vzhled budovy určují hlavně obklady - červený chlumčanský na horních partiích výpravny, haly a na hotelové budově, kombinovaný s černým lesklým obkladem spodních částí budovy a zahrádky před hotelem. Třicet okenních os výpravny (ve dvou podlažích) navazuje vlevo na budovu haly a ta na sedmipatrovou vertikálu hotelu, otočeného do stran vždy 12 okenními osami. Vpravo navazuje opět horizontální budova 2. výpravny. Hlavní akcent je kladen na halu, která je prolomena velkými formáty oken zazděnými luxfery, ve spodní části pod okny navazuje přízemní kubus obložený černě s vloženými pokladnami a dalším zázemím haly. Uprostřed je kubus přerušen vstupem do haly. Podrobný popis viz evidenční list nemovité památky od Vl. Hrubého.