Dům stojí v jedné z bývalých branských ulic, která spojovala nynější náměstí Jiřího z Poděbrad s Horní městskou branou. Název tohoto domu pochází ze 2. poloviny 17. stol., kdy byl majetkem tehdejšího vrchního hejtmana sasko-lauenburských panství, Antonína Steinbacha z Kranichsteinu (Toužim byla tehdy sídlem vrchnostenského úřadu). V jedné starší listině se objevuje pod ještě starším názvem jako „Velký zelený“ nebo jako „Velká zeleň“ (podle barevného pojetí fasády?). Nejstarší částí domu je původní dům, zřejmě pozdně gotického založení, s obvyklou dispozicí – podélný dvojtrakt s průjezdem v jednom z traktů, přičemž druhý vybíhá do dvora a tvoří hospodářskou část domu (síň, černá kuchyně, chlév). Zdivo této části je plně z kamene. Během další doby bylo toto jádro upravováno a rozšiřováno, zejména po požárech v letech 1485, 1620, 1652, 1752 a 1847. Modernizační úpravy proběhly v průběhu 20. stol. V současné době se dům jeví jako příčný trakt se dvěma bočními křídly, která vymezují průjezd do dvora, k nimž přiléhají o něco užší přístavky. Střecha hlavního traktu a bočních křídel je sedlová. U přístavku východního křídla je asymetrická. Přístavek západního křídla je kryt plochou střechou. Krytina je alukrytová, barvy stříbrné. Hlavní průčelí má 2 dveřní a 3 okenní osy v přízemí a 6 okenních os v patře. Fasáda je hladká, členěná pouze mezipatrovou pásovou a korunní profilovanou římsou. Pod okny 1. patra jsou štukové obdélníkové, bílé rámy. Omítka je hrubá hrášková zeleň, sokl je šedý. Okna v patře jsou moderní, obdélná, vyklápěcí, v přízemí dvoukřídlá. Dveře jsou osazené v obdélných hliníkových rámech. Rytmus okenních a dveřních os je nepravidelný. Mezi 4 a 5 okenní osou (zleva) 1. patra je malá nika na úrovni parapetu oken. Dvorní průčelí je tvořeno v přízemí valeně zaklenutým průjezdem se skleněnou výplní s dveřmi, v patře čtvercovým velkoplošným vyklápěcím oknem. Fasády křídel i přístavků jsou hladké, okenní a dveřní osy jsou nepravidelné, okna i dveře jsou různé velikosti a provedení. Dveřní otvory u schodiště a vstupu do chléva ve východním křídle a jeho přístavku mají kamenná jednoduchá ostění (žula). Nad přístavkem západního křídla je dřevěná veranda. V přízemí prochází přibližně středem domu bývalý průjezd do dvora, nyní nefunkční, který je rozdělen na dvě nestejně velké části, z nichž přední je zaklenuta 3 mírně vzdutými segmenty na 4 segmentových pásech. Menší zadní část je zaklenuta segmentem. V sousedství přední části průjezdu se na západě nachází síň zaklenutá křížovou klenbou s hřebínky, která je přístupná z průjezdu. V zadní části průjezdu pak navazuje chodba. Ta je plochostropá. S těmito prostory pak sousedí plochostropý, příčkou rozdělený komunikační prostor – chodba. V křídle de nachází několik malých plochostropých místností (soc. zařízení) a schodiště do patra je přístupné z výše uvedené chodby. V přístavku křídla je vstup do sklepa, který je v současné době nepřístupný (částečně zavezen sutí a zazděn). Je valeně klenutý, kamenný. Na východní straně sousedí s průjezdem velká plochostropá místnost, přístupná jak z průjezdu, tak z ulice. Ve zdi, která tvoří část hlavního průčelí, je mezi dveřním a okenním otvorem jednoduše tvarovaná pakta nesoucí segmentové záklenky (patrně pozůstatek po zaklenutí tohoto prostoru). Další segmentové záklenky, již zazděné, jsou patrné ve východní stěně. Zbylou část a východní křídlo tvoří bývalý trakt staršího domu – schodiště a bývalá černá kuchyně, přístupné ze dvora a plochostropá místnost přístupná ze dvora sousedního domu. Prostor bývalé černé kuchyně je zaklenut valenou klenbou a osvětlen je malým okénkem průjezdu. V jižní části je umístěn zbytek novější pece, proti vstupnímu otvoru je podlahový vstup do malého sklepa, který je valeně zaklenutý, kamenný. Přístavek navazující na východní křídlo je zaklenut 2 obdélnými plackami na valeném pasu. Přístupný a osvětlený je dveřmi a malým okénkem ze dvora. Další část přístavku byla již asanována. V patře je řada plochostropých místností s různou výškovou úrovní podlah. Většina okenních a dveřních otvorů má segmentové záklenky. Krov pochází z doby po požáru v roce 1847. Na hlavním průčelí byl do roku 1907 osazen pozdně renesanční portál průjezdu zdobený erbem a monogramem tehdejšího majitele (viz. výše) a datovaný letopočtem 1657. Tento portál byl v roce 1907 převezen na zámek v Bečově nad Teplou a odtud pak v roce 1927 do tehdejšího Krajského muzea v Lokti, kde byl instalován na objekt bývalého markrabství loketského hradu. (1992, Schierl Jiří)