vlakové nádraží

Nová odbavovací budova vznikla na nové trati – přeložce Oldřichov-Most. Je poměrně neprakticky vzdálena necelé 2 km od centra města Duchcov, které má 8 tisíc obyvatel. Na druhou stranu obsluhuje i podobně vzdálené obce Lahošť (600 obyvatel) a Jeníkov (850 obyvatel). Podobně vzdálená od centra je však i železniční zastávka Želénky na shodné trati. Hlavní silnice, spojující Duchcov s Lahoští, svírá s tělesem dráhy úhel 60°. Architekt využil této situace a zvolil pro odbavovací budovu centrální koncept o půdorysu pravidelného šestiúhelníku, stěna s hlavním vstupem je tak rovnoběžná se silnicí a stěna s podchodem k nástupištím zase s kolejištěm. Budova je od silnice dostatečně odsazena komunikační smyčkou s parkovištěm a s možností zastavení autobusu. U zelených ploch ve smyčce před budovou a též vedle budovy lze tušit zbytky parkových úprav, pouliční osvětlení je původní. Odbavovací budova železniční stanice Duchcov, realizovaná dle návrhu Ing. Jiřího Hyliše ze Státního ústavu dopravního projektování Praha, byla dokončena v roce 1968, přičemž detaily interiéru objektu jsou inspirovány tzv. Bruselským stylem. Stavba, jejíž půdorys vychází z pravidelného šestiúhelníku, je částečně podsklepená a v části půdorysu dvoupodlažní, opatřená plochou střechou. Dispozici lze rozdělit na přibližně tři části: odbavovací halu (dvě prosklené stěny a střed budovy), výdejní okénka s čekárnou a v patře s restaurací (dvě stěny s pásovými okny) a zázemí budovy, podchod a zázemí restaurace (dvě zděné stěny s jednotlivými otvory). V interiéru stavby má dominantní postavení bohatě prosklená a vzdušná odbavovací hala, realizovaná přes dvě nadzemní podlaží budovy, s výrazným prvkem jednoramenného schodištš a vyzděným původně květinovým bazénkem osazeným dobovým uměleckým dílem - sochou "Opřená", socha Julia Lankáše. U jihozápadní fasády stavby se nalézá betonový bazének, do kterého je odváděna dešťová voda ze střechy objektu pomocí přesahujícího betonového střešního chrliče.