Předmětem ochrany je dvorní objekt s pozemkem p. č. 181 vystavěný v letech 1903 – 1904 podle projektu architekta Karla Wagnera jako součást jihlavského sirotčince provozovaného Kongregací milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Stavba je propojena komunikačním krčkem s původně měšťanským domem v ulici Křížová čp. 118 (není předmětem ochrany) a byla určena k bohoslužbám, vzdělávacím a společenským účelům. Zděný, částečně podsklepený objekt s kaplí Božského Srdce Páně je umístěn na obdélném půdorysu. Dominantním prvkem budovy je osmiboká jehlancová věž situovaná nad polygonálním závěrem kaple. Šestiosá severní fasáda si uchovala novorománské členění pilastry, v přízemí členění pásovou rustikou a motivem kvádrováni v patře. Přízemí odděluje obloučkový vlys, fasáda je ukončena atikovou římsou. Půlkruhová okna jsou lemována vpadlými šambránami. Stejné členění najdeme i na straně východní, kde vystupující tělo věže je doplněno motivem rozety, medailonem s archandělem Michaelem a datací 1903 – 4 v ose věže. Nároží atikové římsy ukončují dvě vázy. Jižní fasáda je méně zdobná, tříosá s půlkruhovými okny ve třech podlažích, členěna lizénami a motivem kvádrování v polích mezi hladkými podokenními pásy s římsou. Budova s kaplí Božského Srdce Páně je řešena jako dvoudílná dispozice: vlevo sálový prostor - dvě podlaží, vpravo chodba – tři podlaží. Kaple sama je situována ve druhém nadzemním podlaží, jednolodní prostor má výšku dvou podlaží a je ukončen presbyteriem s polygonálním závěrem odděleným triumfálním obloukem. Ke kapli přiléhá sakristie, nad ní je umístěna otevřená tribuna oddělená od hlavní lodi kovovým zábradlím se sloupky s náznakem obloukových arkád. Tribuna je přístupná po vnitřním schodišti budovy s žulovými schody a kovovým zábradlím. Na podestě schodiště je také situován hlavní přístup do kaple oddělený původními dřevěnými posuvnými dveřmi s novorománským tvaroslovím. Kapli osvětluje čtveřice půlkruhových protáhlých oken v severní fasádě. Jižní okna umístěna symetricky jsou zaslepena. Okna s jednoduchým zasklením do kovových profilů dělí geometrické členění na malá pole. Z velké části je dochováno původní zasklení s liliovým dekorem. V presbyteriu se dochovala dvě rozetová okna s vitráží s motivy anděla s miskou a anděla s kadidelnicí. Podle historických pramenů je s největší pravděpodobností pod dnešní vápennou výmalbou fresková výzdoba ve stylu tzv. Beuronské umělecké školy, vycházející z byzantských církevních výmaleb. Škola fungovala na přelomu 19. a 20. století. Pod kaplí ve shodném půdorysu je umístěn malý divadelní sál. Jeviště s původním dřevěným podiem s polygonálním zakončením je od prostoru hlediště odděleno plně funkční dřevěnou skládací stěnou. Sál osvětlují tři půlkruhová špaletová okna s dochovanými zajímavými detaily kování. Prostor suterénu se sloupy je zastropen segmentovými klenbami do traverz. V objektu se dochovalo velké množství zajímavých umělecko-řemeslně ztvárněných detailů interiéru, především dřevěné výplně dveří včetně obložek, kování dveří i oken, kovová arkáda tribuny kaple, kovové zábradlí, vše v jednotném stylu. Původní zůstala také převážná část dlažeb a vlýskových dřevěných podlah.