1000131829 - Sázavský klášter
katalogové číslo
1000131829
název
Sázavský klášter
kraj
Středočeský kraj
okres
Benešov
obec
Sázava
část obce
Černé Budy
katastrální uzemí
Černé Budy
adresa
Zámecká
stupeň památkové hodnoty
hodnotný
význam památkové hodnoty
národní
typ
klášter
kategorie
areál
památkově chráněno od
3. 5. 1958
existující
ano
fyzický stav
2 - poškození mírného rozsahu
zpřístupnění objektu
ano
sloh
baroko

anotace

Areál zámku-bývalého kláštera stojí na návrší nad řekou Sázavou. Raně středověké založení se staroslověnskou liturgií. Spoluzakladatel byl svatý Prokop, český zemský patron. Barokní a mladší úpravy. Dominantou je nedostavěný gotický kostel sv. Prokopa.

dějiny

Vznik kláštera je spojen s poustevníkem Prokopem (+1053), který se tu usadil počátkem 11. století a shromáždil konvent. Opatství benediktinů s tzv. staroslověnskou liturgií oficiálně založil roku 1032 kníže Oldřich II. Klášterní budovy spolu s kostelem a kaplí sv. Kříže byly vysvěceny roku 1070. Mniši staroslověnského obřadu byli vyhnáni Břetislavem II. v roce 1096 a nahrazeni konventem latinského obřadu, který zde působil s výjimkou let 1420-1437 až do zrušení kláštera. Nejstarší klášter byl vystavěn ze dřeva. V jejich jádru stával kostel, jehož podoba není známa. Od roku 1095 do pol. 12. století zde byl budován románský kostel - basilika s kryptou a také některé objekty konventu (klausura s ambitem a provozními prostorami, mariánská kaple s apsidou zapojená do kamenné budovy opatství). Uvnitř i vně kostela vzniklo již v 11. století pohřebiště. Od začátku vzniklo v těsné blízkosti laické sídliště klášterních služebníků s chrámem sv. Kříže. Sídliště zaniklo na začátku 14. století. V okolí kláštera stávaly ještě výrobní a hospodářské objekty. Od roku 1315 se stavěl nový gotický bazilikální kostel z bílého pískovce. Ve 3. čtvrti 14. století byl plán pozměněn a budována stejnolodní stavba z červeného nučického pískovce za spolupráce Matyáše z Arrasu. Zachovaný polygonálně uzavřený chór, s jižní lodí, jižní kaplí a věží je jádrem dnešního kostela. (Z halového trojlodí byla vystavěna jen pravá boční loď s věží.) Současně byl přestavěn a zvýšen gotický klášter (kapitulní síň z doby kolem roku 1340, prostor v roce 1370 vyzdoben unikátními freskami). Při výstavbě nového opatství zanikla mariánská kaple a románská prelatura. Severní část kláštera s pohřebištěm a chrámem bylo obehnáno kamenným opevněním, vznikl zde nový palác. Stavbu zastavily husitské války a následně vzhledem ke ztrátě majetku začal klášter chátrat. Obnova nastala až ve 2. pol. 17. století, po skončení třicetileté války. V letech 1664-1687 byl barokně upraven i zřícený kostel - gotický chór byl uzavřen západní průčelní zdí, krypta zaklenuta a jižní gotická loď adaptována na samostatný objekt s patrem. Po požáru v roce 1746 následovala velká přestavba kláštera podle návrhu K. I. Dientzenhofera, kterou dokončoval A. Lurago. Z vrcholně barokní obnovy pocházely i fresky v refektáři a ambitu od J. K. Kováře a větší část výbavy kostelního interiéru. Ke zrušení kláštera došlo v roce 1785. Majetek se dostal do soukromých rukou a přeměněn ve světské sídlo. Klášter byl přestavěn na zámek, modernizovaný kolem roku 1860 a upravený v novorenesančním slohu. Nad jižním křídlem vznikla vyhlídková věž. V roce 1951 byl klášter zestátněn, v roce 1962 prohlášen národní kulturní památkou. V roce 1953 architekt Jan Sokol analyticky upravil gotickou kryptu konventního kostela s barokním cihlovým pláštěm. Z roku 1960 pochází nová vstupní brána do klášterního nádvoří na místě zaniklého vstupního jižního křídla (návrh Břetislav Štorm). V roce 2013 byl klášter navrácen zdejší římskokatolické farnosti a benediktinskému opatství v pražských Emauzích. Část budov odkoupil stát v roce 2018, který plánuje jejich obnovu.

popis památkové hodnoty

Místo spojené se svatým Prokopem, spoluzakladatelem a prvním opatem Sázavského kláštera, českým zemským patronem. Benediktinský klášter na Sázavě z první poloviny 11. století byl jeden z nejstarších klášterů tohoto řádu na našem území, významný také tím, že od svého počátku byl zaměřen na staroslověnskou liturgii (ještě na samém konci 11. století ale změněn na latinskou liturgii). Byl také jedním z posledních míst v Čechách, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině a pěstovala staroslověnská vzdělanost. Postupně klášter krystalizoval v působivou a architektonicky hodnotnou dominantou ve svahu při řece Sázavě. Charakterizují jej středověké stavební etapy, barokní stavební fáze v 17. a 18. století (K. I. Dientzenhofer, A. Lurago) a modernizace v době po polovině 19. století. Nejvzácnějším interiérem bývalého kláštera je mimo jiné kapitulní síň s gotickými freskami mariánského cyklu z 1. třetiny 14. století.

popis

Areál zámku - býv. kláštera stojí na návrší nad řekou Sázavou. Hlavní dominantou je kostel sv. Prokopa, jehož východní část byla barokně upravena, ze západní gotické části se zachovala ve zříceninách jižní loď a vysoká věž. Po jižní straně stál klášter s rajským dvorem, ten byl přestavěn a proměněn v zámek. Ve dvoře je studna. Při jihozápadním nároží zámku se nachází sklep, do kterého se vstupuje z jihu. Západně od zámku je budova opatství, na níž na severu navazuje fara a na ní kolmo k východu konírny s kolnou (garáží). K faře přiléhá na severu pavilon vystrčený do severní zahrady. Ve zdi oddělující severní zahradu od nádvoří vsazena hrobka. Severní zahrada je na západě a severu ohraničena zdí, severní zeď je členěna nikami. Uprostřed zahrady se nachází při archeologickém výzkumu nalezená centrální kostelní stavba - tetrakoncha. Na východní straně je terasa se zdí a schodištěm. Severně od presbytáře se nachází novodobě terasou zastřešený vstup do podzemní prostory vytesané do skály, v níž měl žít sv. Prokop. Kolem zámku se nachází přírodní park, na západní straně areálu zahrada a štěpnice. V severní části parku je v terénu patrná fortifikace příkopem s dvojitým valem. Na západě a jihu je ohradní zeď, na nádvoří se vstupuje bránou s brankou mezi opatstvím a zámkem. V parčíku při příjezdové cestě stojí litinový kříž. Jihovýchodně od zámku, pod návrším, stojí na břehu Sázavy pivovar, k němu patřil dům čp. 74 stojící jihozápadně, západně od domu čp. 74 stála zbořená lednice a severně dílna. Jižně od pivovaru se nachází mlýn. Nejjižněji stojí dvůr s budovami po 4 stranách dvora: na východě dům čp. 73 a chlévy, na jižní straně patrová sýpka a maštal, na západní straně stodola, na severní straně stáje a kovárna, uvnitř dvora kolna.

Objekty areálu/souboru

Památková ochrana

Digitální dokumenty (MIS)

Všechny dokumenty v MIS

Zobrazení na mapě

Definiční a přírůstkové body

Lokality

  • Kód CZ 1877, Černé Budy, urbanizované sídlo, Černé Budy, Benešov, Středočeský kraj

Regiony

Informační systém o archeologických datech (ISAD)

Seznam pramenů/literatury (Carmen)

Využití

  • Zpřístupněná památka

stáhnout data v .xls