Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa stojí před jižním průčelí kostela sv. Matouše, na prostoru bývalého hřbitova. Jejich umístění zde je sekundární, původně stávaly na západním okraji obce, na křižovatce hlavní cesty (směrem k Ždánicím). Na podstavcích obou soch jsou reliéfně vyvedeny šternberské erby (Šternberkům Malotice patřili už od roku 1637). Předmětem ochrany jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa. Obě sochy jsou barokního původu, nejedná se tedy o pozdně barokní reminiscenci z roku 1826 jak je uváděno na staré kartě z roku 1969 a na kartě z GA. Zřetelné je to na kompozici, výrazu i ztvárnění jednotlivých částí soch. Například sv. Prokop je zachycen v jasně barokní otevřené, pohybové a dramatické kompozici. Šroubovitý pohyb světce, křivky a předstupy jeho drapérie jsou v souladu s dramatickým výrazem tváře a gestem pravé ruky. Oboje, výraz a natočení obličeje i gesto ruky, má pak vztah k ležící postavě pokořeného ďábla. Sv. Jan Nepomucký je zachycen ve své typické ikonografii a jeho kompozice je uzavřenější, ale výraz a celkové formální zpracování je opět jasně barokní. V klasicismu, jenž vyznával pravidelnost a jednoduchost, by i reminiscence na baroko vypadala jinak. Forma v té době by byla již "ztuhlá", vytratila by se z ní živost a dramatické sdělení, tak typické pro období baroka.