Rozlehlý park s vilou je situován v severovýchodní části obce Strančice. Park o rozloze 7,8 ha se rozkládá na jižním svahu vrchu Hůrka, v nadmořské výšce cca 400 m n.m. Vila se nachází nad polovinou svahu. Vzhledem k přirozené sklonitosti, záměrně upravené terénní modelaci a kompozici bylo dosaženo žádoucích dálkových pohledů. Park má osobitou intimitu, zároveň však není izolován, otevřenými výhledy se okolní krajina stává součástí kompozice. Základem velmi promyšleného, logického, nikoli však na první pohled čitelného návrhu je bezesporu terénní modelace, členící rozlehlý park na samostatné a tematicky specifické části, propojené cestami a vzájemně ovlivněné prostupujícími průhledy. Podél jižní hranice parku je veden ha-ha příkop, který vizuálně oddaluje a snižuje úroveň navazující zástavby Strančic (vytváří iluzi většího odstupu zástavby rodinných domů od parku). V současnosti je okrajový izolační pás vzrostlý, ve vegetační době tvoří pevnou a jistou kulisu pohledům. Park je možné rozdělit na dvě části – severní část nad vilou a jižní až jihovýchodní část po svahu pod vilou. V severní části byly situovány tenisové kurty a při severním okraji parku srubový domek – obydlí pro návštěvy. Jedná se o hlavní přístupový prostor, výsadby tvoří kulisy přístupové cestě s tenisovým kurtem a také srubu, kde bývaly ubytovávány návštěvy. V současné době se zde nachází porost vzrostlých stromů, z jehličnanů vyniká například jedle kavkazská (Abies nordmaniana), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii ´var. glauca´), z listnatých stromů převládají javory (například Acer pseudoplatanus ´Leopoldii´), u parkoviště před vilou nalezneme dva severoamerické hlohy (patrně Crataegus crus-galli), které velmi trpí zástinem, dále vynikají dva jedinci jírovce drobnokvětého (Aesculus parviflora). Stávající porosty jsou přehoustlé, některé konkurenčně slabší, cennější dřeviny jsou slaběji vyvinuté (zvláště ve východní části). Je žádoucí porost prosvětlit a podpořit cenné vzrostlé exempláře v dalším růstu. Těžiště celkové kompozice parku spočívá v jižní až jihovýchodní části parku, která je komponována ve vazbě na jižní průčelí vily s krytou terasou. Pohled z terasy představuje hlavní kompoziční osu, výsadby rámují okraj prostorné louky ve tvaru elipsy, jejíž delší osa sleduje směr svahu, respektive směr hlavního pohledu, který stoupá přes trávník a komponované výsadby na zalesněný vrch na opačné straně Strančic. Poměr délek os elipsy lze odhadnout na 3 : 2. Po stranách terasy byly symetricky vysazeny lípy srdčité, v současnosti jsou to hodnotné vzrostlé stromy pravidelného tvaru koruny. Přestože byl vnitřní prostor vily do značné míry změněn (viz níže), vnější silueta domu v zahradní kompozici zůstala z velké části zachována. Lípy symetricky rámují pohled na dům z opačné strany louky a vzhledem ke kompaktnosti navazujících výsadeb je obraz velmi působivý. V porostu po stranách oválné louky zaujmou jedle, borovice, cypřišky, tsugy, japonské javory, uvnitř porostů dále liliovník tulipánokvětý, smuteční forma buku, kultivary domácích javorů a další. O jedinečnosti lokality a zvláštním příhodném mikroklimatu v rámci okolí svědčí mimo jiné také to, že se v této nadmořské výšce velmi dobře daří také jinak poměrně choulostivým druhům. Z terasy před jižním průčelím vily vede východním směrem široké schodiště k bazénu (tvarové kopii původního nedochovaného bazénu). Z dobových fotografií je možné se domnívat, že schodiště vedlo symetricky i na západní stranu, snad též do louky jižním směrem. Cestní síť kolem domu byla navržena symetricky. Okolí bazénu je samostatnou částí, oddělenou terénním rozhraním a celoročně působivými výsadbami, tvořenými stálezelenými pěnišníky, které doplňovaly květinové záhony a mobilní zeleň, jak je patrné na dobových snímcích. Od severu je místo chráněno nízkým protáhlým stavením (domkem zahradníka), původně obklopeným květinovými záhony a popínavými dřevinami, z nichž se do dnešních dnů dochovala jediná wistárie čínská. Zákoutí s bazénem slouží k odpočinku, s dostatkem prostoru také pro příslušný mobiliář. Dobře dochovaná tarasní zeď a několik úseků schodišť jsou zhotoveny z opracovaných kamenných kvádrů. Kompozici v okolí bazénu a alpina do značné míry tvoří stálezelené rododendrony. (Strančice jsou vzdáleny pouhých 15 km od Průhonic, centra šlechtění rododendronů, je proto možné se domnívat, že rododendrony pocházejí přímo odtud. Další průzkum zaměřený přímo na rododendrony by mohl přinést zajímavé informace ohledně uplatnění průhonického šlechtění). Na samostatnou zahradní úpravu v okolí bazénu navazuje východním směrem alpinum, dnes se vzrostlými jedinci tisů, borovic, cesmín a mahonu, bezesporu největším překvapením je zde vzrostlá borovice španělská (Abies pinsapo´cf. Glauca´) a javor dlanitolistý (Acer palmatum ´Dissectum´). V této lokalitě se nejhojněji vyskytuje poměrně vzácný sazaník květnatý (Calycanthus floridus). V alpinu jsou dodnes patrné schody i záměrně rozmístěné balvany. Alpinem se terén láme více k východu, je zde patrná terénní hrana, jíž bylo dříve využito pro realizaci vyhlídky. Z dobových fotografií je možné sledovat přímou, pravidelně komponovanou cestu od domu směrem k vyhlídce na údolí Strančického potoka (v době realizace vily se jednalo o velmi romantický výhled, neboť zástavba nedosahovala takových rozměrů a hustoty jako v současné době). Terénní modelace zůstala neporušena, vyhlídku s promenádou však pohltil porost. Jihovýchodním směrem od alpina, za obvodovou cestou, která vede pod svahem, v místech, kde se již terén opět vyrovnává, je dosud existující jezírko se smutečními vrbami a břízami. Vedle nich poutají pozornost zlaté a sivé cypřišky (Chamaecyparis pissifera ´Filifera Aurea´ a ´Boulevard´). Důležitou součástí kompozice parku je bývalá Schnöblingova vila, která se uplatňuje v navazujících průhledech. Předmětem ochrany je zahrada obklopující stavbu čp. 175 (Schnöblingovu vilu) s pozemky parc.č.277/1 a 277/2 s úseky kamenných tarasních zdí (i se schodišti) na pozemku parc.č.277/1, k.ú. Strančice a s pozemky parc.č.159/11 a 156 v k.ú. Všestary u Říčan.